Václav Havel je náš vzor, píší mladí lidé na Václavském náměstí

Horní část Václavského náměstí září v záplavě svíček. Je jich tolik, že zahřívají zkřehlé ruce daleko okolo sebe. Stejná je i atmosféra. Smutná, ale hřeje.

"Hnulo to se mnou, protože to opravdu byla velká osobnost pro tuto zemi, je to velká ztráta. Jsem mu vděčný za to, za jaký svět bojoval, že jsem se mohl narodit do tohoto světa. Jsem rád, že nežiji v totalitě, že se můžu svobodně vyjadřovat, že můžu svobodně cestovat po celém světě, nežiji ve strachu. Proto jsem sem přišel a zapálil za něj svíčku," říká student Ondřej Adam.

Ondřej je jedním z mnoha mladých lidí, kteří se na Václavském náměstí tísní, aby se na chvíli zastavili a za vše poděkovali. Přidává se k nim také Marie Bachsteinová, které bylo v době Sametové revoluce pouhých 6 let. Přesto pro ni bylo důležité sem přijít:

"Mě samotnou včera překvapilo, že mě to hodně vzalo, že jsem si uvědomila, že mám toho člověka nějakým způsobem v sobě. Myslím, že to byl vlídný člověk a je vidět, že lidi jej mají hodně rádi."

Při odpovědi na otázku, zda věří, že český národ půjde v Havlových stopách a bude směřovat k ideálům pravdy a lásky, která vítězí nad lží a nenávistí, už Marie ale byla opatrnější:

Václave Havle, byl jsi můj vzor|foto: Evelyna Kulíšková

"Je to takové roztříštěné. Je tu spousta lidí, které Havlovy myšlenky hodně oslovují, zároveň se však říká, že je teď v politice cynismus. Všichni jsme částečně zhnuseni a není dost lidí, kteří by byli idealisté a měli odvahu jít do politiky, aniž by mysleli na svůj prospěch."

Jak se tak kolem sebe rozhlížím, uvědomuji si, že hloučky těch, kteří si události konce 80. let stěží pamatují, jsou asi nejpočetnější. Zdá se, že pro mladé lidi je Václav Havel někým výjimečným, vzorem. Alespoň tak to včera večer vyjádřil jeden malý kluk černou fixou na bílý papír, který opatrně položil mezi svíčky a květiny.