Vojtěch Bárta: Váchal byl první ekolog české literatury

1. červenec 2019

Divadelní režisér, dramaturg a taky trochu geolog Vojtěch Bárta uvažuje o antropocénu a chce pohnout lidi ke společné akci.

Chodil do Dismanova rozhlasového dětského souboru, pak ale sbíral kameny a myslel si, že se stane přírodovědcem. Nakonec ho jako vírem vtáhlo divadlo. Dnes Vojtěch Bárta realizuje scénické eseje na téma antropocénu – epochy, kterou sice mezinárodní stratigrafická komise zatím geologicky neuznala, ale kterou podle plastového obsahu odpadkového koše dobře pozná každý archeolog všednodennosti.

Vojtěch Bárta se noří do textů na dlouho a opakovaně. Na první čtení se zamiloval do Josefa Váchala, šumavského samorostu, a jak říká, prvního ekologa české literatury. Poslední štací Bártova nekonečného potýkání s Váchalem (mnohokrát jsem si na něm na scéně vylámal zuby, říká) byla rozhlasová koláž, která vznikala během putování šumavskými hvozdy a kterou stanice Vltava odvysílala na 1. máje 2019.

Josef Vachál (1884-1969)

Ale Váchalem to nekončí, přemýšlivého samorosta Bártu fascinují podivíni na pokraji šílenství. Svět kolem nás mu připadá šílený tak, že často jen hlas blázna je sto vyjádřit pravdu… U „pravdy“ Vojtěch Bárta pro sebe typicky zaváhá: „Pravda“ je moc silné slovo. Také když mu málem uklouzne věta, že úkolem umění je nastavovat zrcadlo, přibrzdí: „To se jen tak říká nastavovat zrcadlo“.

autor: Petr Šourek
Spustit audio