Z ocenění mám radost, téma chudoby je potřeba pořád nasvěcovat, obzvlášť v dnešní době, říká novinářka Lea Surovcová

Moc gratuluji k ceně. Jaký byl ten večer?

Já moc děkuji, bylo to nádherné. Hodně jsem se těšila, protože jsem vlastně ten první ročník před čtyřmi lety moderovala a tam bylo krásné, že v tom druhém ročníku už nechtěli, abych moderovala. A já jsem si říkala, že jsem byla špatná. A oni mi pak odpovídali: „Ne, my jsme si uvědomili, že vy jste člověk, který by mohl tu cenu někdy dostat, a to už by nešlo.“

Dokonce loni jsem si odnesla v této soutěži cenu za pomoc mladým ovdovělým rodičům a letos to byla taková komplexnější cena. Takže za to mám velkou radost, protože to téma chudoby a nasvěcování chudoby v České republice je moc důležité, obzvlášť v dnešní době. A myslím, že zrovna tato témata jsou často na okraji zájmu.

Teď samozřejmě vnímám, že se to hodně mění, že i novináři o tom mají větší zájem. I u nás v redakci hodně novinářů a novinářek tato témata zpracovává. Za ta léta se to hodně změnilo, ale pořád je potřeba nasvěcovat více, protože chudoba jako taková se nám hodně prolíná našimi životy. Já třeba byla tento týden na konferenci o duševním zdraví dětí a tam se chudoba hodně propisuje v tom duševním zdraví dětí. To je alfa omega v prevenci, ukázalo se, že třeba děti řekly, že vidí diskriminaci. Dřív byla vůči vrstevníkům s handicapem, dnes se to změnilo a vidí tu diskriminaci vůči dětem, které jsou třeba ze sociálně slabých rodin.

Lea Surovcová|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Tvoje kniha Jenom chci bejt se těší velkému úspěchu. A dokonce jsme ji probírali i ve škole. Já studuji psychologii a ve vývojové psychologii jsme řešili paliativní péči a stáří.

Tak to je sen.

Říkal jsem si právě, jestli je snem každého autora, aby ta knížka byla součástí té odborné literatury, která se potom bere na těch vysokých školách.

Mám k tomu takový přístup vlastně i v té televizi, že já třeba někdy na těch sociálních sítích vypadám jako samožer, ale když mi to téma přijde zajímavé nebo důležité, tak třeba s těmi sociálními sítěmi pracuji právě z tohoto důvodu. Chci, aby se ta témata dostávala jak k té široké veřejnosti, ale také k té odborné. 

Třeba pan doktor Loučka, psycholog a zakladatel Centra paliativní péče, který mi tam napsal nádhernou předmluvu, tak byl bezvadný, protože sám učí na vysoké škole a říkal mi, že objednal několik kniha a bude je dávat jako dárky. Takže to je prostě sen.

Když jsem dělala dokument Těžko v duši, tak pak jsem měla obrovskou radost, že mi začaly psát školy, že to zařazují do výuky. Já jsem takový veřejnoprávní běžec na dlouhou trať a tohle je pro mě to, co tou prací chci dělat, chci otvírat a kam se chci dostávat. Vlastně měnit to v těch hlavách dětí, dospělých i seniorů. To je nádherné, děkuji.

Zmínila jsi ale, že píšeš novou knihu. O čem bude?

Ano, už mám za sebou první příběh, je to opět pro Albatros. Nevím tedy, nakolik to můžu zatím propálit, bude to až na příští rok. Je to kniha rozhovorů s rodinami s duhovými dětmi. To znamená, že budeme mluvit o ztrátě dítěte, jak třeba v průběhu těhotenství, tak v průběhu porodu, nebo po porodu. A to duhové dítě je potom vlastně to dítě, které se narodí po smrti toho svého sourozence. V té knížce je to taková naděje, že ty rodiny pak mají sílu mít další děti.

Vojtěch Přívětivý a Lea Surovcová|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Ty jsi toto téma už zpracovávala v rámci reportáže pro Českou televizi, je to tak?

Takto to vzniklo, protože když jsem dělala tu první knížku, tak jsem točila pro Českou televizi o duhových dětech. Natočila jsem velmi silný rozhovor se Sárou Donutilovou, herečkou, která přišla o svoje dítě, tehdy ta reportáž vyvolala obrovský ohlas. Já jsem v životě neměla messenger tak zaplněný zkušenostmi od žen i mužů a říkala jsem to v tom Albatrosu, že mě to velmi překvapilo. A vznikla myšlenka, že bychom v tomto tématu pokračovali knižně.

Přispěla k jejímu zájmu o sociální témata také vlastní učitelská zkušenost z brněnského Cejlu? Jak se jí kniha propojila s osobním životem? Je také nadšenou divadelnicí, jak se k tomu dostala a na co by pozvala? A naučila už se víc odpočívat, nebo jede pořád na plný plyn? Poslechněte si celý rozhovor.