Z touhy zachránit svět už jsem trochu vyrostla, přiznává novinářka Petra Procházková
Petra Procházková je oceňovaná novinářka, spisovatelka a humanitární pracovnice. Během své kariéry mnohokrát vyjela do válečných oblastí a mnohokrát si sáhla na dno. Jak se vyrovnává s lidským neštěstím? Jak pečuje o své psychické zdraví? A jak se proměnila role novináře?
Práci válečných zpravodajů podle Petry Procházkové zásadním způsobem proměnily moderní technologie.
„Na sociálních sítích dnes z válečných oblastí vidíte víc, než my jsme kdy dokázali ukázat jako novináři. Hitem je připevnit kameru na přilbu nebo na dron. Internet se hemží stovkami záběrů, jak dron letí na člověka a zabije ho. Je to obrovský posun i v té etice zobrazování války. Tohle novináři nikdy neměli možnost dělat a nikdy nedělali,“ vysvětluje.
Úkol dnešních válečných zpravodajů je proto jiný, zatímco dřív se snažili být co nejblíž dění, dnes by měli vést čtenáře, kteří se topí v záplavě informací. „Naším úkolem je uvádět věci na pravou míru, uvádět je do kontextu a ověřovat.“
Novinářka a spoluzakladatelka sdružení Berkat byla svědkem pohnutých událostí a slyšela mnoho bolavých příběhů. Od snahy všechny zachránit se musela oprostit.
„Z touhy zachránit svět jsem trochu vyrostla. Při své práci naslouchám lidem, kterým se něco strašného stalo. Dříve mi to dělalo potíž v tom, že jsem měla pocit, že ten konkrétní příběh musím řešit. Naučila jsem se, že to nemůžu dělat. Nemůžu na cestě světovým neštěstím sbírat všechny ty nešťastné lidi a vézt je na té své káře, protože už by byla moc přeplněná.“
Novinářská pauza
Od novinářské práce si dokonce dala na čas pauzu, v Grozném založila dětský domov pro válečné sirotky a psala knihu.
„Skoro rok jsem nepsala do novin. Trošku jsem si potřebovala od té novinařiny odpočinout, máte pocit, že něco děláte, riskujete a ono to vůbec nemá žádný smysl. Pak pochopíte, že ten smysl je trochu jiný než momentální akce, že napíšete článek a druhý den je konec války. Tak to prostě nefunguje.“
Zároveň jí prý došlo, jak velké nebezpečí je, když začnete novinařinu a její prvotní úkol pravdivě informovat o tom, co se děje, podřizovat snaze něco změnit. „A začnete se z kategorie novinář přesouvat do kategorie aktivista, což si myslím, že je obrovský problém současné české žurnalistiky.“
Jak se po válečných zkušenostech proměnil její pohled na lidi? Proč ji zajímaly příběhy teroristů? Co jí pomohlo přestát vlastní životní trápení, kdy její druhý manžel zmizel a pravděpodobně ho Rusové zabili? Proč už dnes nepotřebuje mít stále sbalený batoh a permanentní stres? A na co se aktuálně těší? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
