Záchrana tonoucího? Nejhorší, co můžete udělat, je skočit pro něj, upozorňuje Marek Dvořák

„Pokud nereaguje, je to člověk v bezvědomí, což je závažný zdravotní problém. V tuhle chvíli vytáčím 155, dávám si telefon na hlasitý odposlech a pokládám vedle hlavy toho nemocného, abych slyšel, co mi říká operátor,“ ukazuje nám názorně na figuríně záchranář Marek Dvořák základy první pomoci.

Marek Dvořák během kurzu první pomoci|foto:2media

Základní instrukcí bude záklon hlavy. „Jednu ruku pod bradu, druhou na čelo, provedu záklon hlavy, aby ten člověk měl volné dýchací cesty. Podívám se, jestli dýchá, to znamená, že slyším, cítím proud vydechovaného vzduchu, vidím, že se zvedá hrudník.“

Podle něj jsou při záchraně člověka pouze tři situace, ve kterých je potřeba kromě stlačování hrudníku přidat také vdechování z úst do úst - pokud se dotyčný topil, dusil nebo když jde o dítě.

Během kurzu se Marek Dvořák věnoval i zásadám bezpečné pomoci tonoucímu. „Topení je tichá záležitost. Většinou to nebývá tak, jak to je v televizních seriálech, že někdo mává rukama a křičí, plácá kolem sebe a volá o pomoc. Tonutí je velmi tichá záležitost. Ten člověk ztrácí rezervy, postupně se vyčerpává. Ve chvíli, kdy už by chtěl křičet o pomoc, tak už to nezvládne fyzicky a prostě tiše zmizí pod hladinou.“

Čtěte také

Vadí mi bezohlednost. Není fér si někoho filmovat v nejslabší chvíli jeho života, říká lékařka záchranky Katarína Veselá

Pokud je to možné, tak nejprve přivolejte plavčíka nebo jinou kompetentní osobu, která má na takové situace výcvik. Když je člověk sám, je potřeba využít všechny dostupné možnosti pomoci, skočit pro něj je ta úplně poslední.

„Nejhorší, co můžete udělat, je pro toho člověka skočit. Protože on bojuje o život a ve chvíli, kdy se k němu přiblížíte, tak tady platí to přísloví, že tonoucí se stébla chytá. On na vás opravdu nebude brát ohledy, chytne se vás, vyšplhá po vás a bohužel vás potopí pod vodu a budete tam topící se dva. To znamená něco mu hodit, něco, co plave, ideálně záchranný kruh, klacek, PET lahev nafouknutou vzduchem, třeba připojenou na nějakém provázku, anebo se k tomu člověku přibližovat a mít toto v ruce. Prostě dbát vždycky na svoji bezpečnost a potom teprve jít zasahovat.“

Tři desítky příběhů přímo z terénu, které Marek Dvořák jako letecký záchranář řešil, najdete v nové knize Už letím.