Zhruba 70 procent obětí násilí zamrzne. Pak čelí otázkám, proč se nebránily, popisuje Pavel Houdek
Kriminolog a odborník na sebeobranu Pavel Houdek zažil jako dítě šikanu. Dnes na kurzech Moderní sebeobrany učí děti i dospělé, jak násilí předcházet a jak se mu efektivně bránit. V pořadu Až na dřeň mluvil o tom, jak poslouchat intuici a také jak pomoci a neohrozit sebe sama.
„Poslouchejte svou intuici,“ radí Pavel Houdek. Valnou většinu obětí totiž právě intuice varovala. „Pak ale přišlo váhání, že nemůžu každého soudit na první pohled, nemůžu udělat tohle, chci být slušná. A lidé šli přes ten pocit, který bývá spolehlivý.“ Zároveň je ale podle něj potřeba intuici nakalibrovat, aby se z ostražitosti nestala ustrašenost.
Největší nebezpečí nečíhá v parku za křovím, často ho mají na svědomí lidé, kteří jsou v nejbližším okolí oběti.
„Protože my víme ze statistik, že nějakých 85 procent násilí a obzvláště, když se bavíme o sexualizovaném násilí, spáchá někdo, koho dobře znáte. Soused, kamarád, spolužák, kolega z práce, trenér, nadřízený a tak dále.“
Intuice tam sice funguje také, u člověka, kterého známe, je to ale složitější. „Každý ví, že když k němu přijde vopruzák na zastávce, je v pořádku se ohradit. U člověka, kterého dobře známe, je to ale těžší. Navíc má čas ty hranice posunovat měsíce, kolikrát i roky.“
Když tělo ztuhne
Velmi zásadní je podle něj hranice včas nastavit a pojmenovat chování, které nám není příjemné. Například v práci může následovat posměch kolektivu.
„Když vám vadí něčí chování, tak si nejspíš myslíte, že jste jediná. Kdyby to přece vadilo někomu jinému, tak se ozve. Ale takových lidí je zpravidla víc, a když se někdo ozve, tak už se k němu ty lidi přidají. Takhle se vlastně posouvají ty hranice přijatelného ve společnosti, což je samozřejmě dobře.“
Znásilnění podle statistik zažilo zhruba 10 procent žen a 5 procent mužů. „Což je strašně moc v tom absolutním čísle. U mužů je to mnohem větší tabu. Když se to nějakému muži stane, tak je tam mnohem větší hanba, obzvláště když je heterosexuální a pachatel je muž.“
Navíc velká část napadených prožije zamrznutí a nedokážou se bránit. „Zhruba 70 procent terčů násilí takzvaně zamrzne. To znamená, že fakt ztuhne, má problém se hýbat. Ty lidi popisují, že jim ztěžkly ruce, nohy, vymetla se jim hlava, vůbec je nenapadalo, co by mohli dělat, natož aby třeba mluvili nebo křičeli. A problém je v tom, že málokdo zná fenomén zamrznutí. Když ten člověk najde odvahu, někomu to řekne, tak ta první reakce je taková, proč něco neudělal, nezakřičel, nebránil se. Ti lidé pak začínají zpochybňovat sami sebe. Přitom zamrznutí je automatická biologická reakce.“
Jak vychovávat kluky, aby se nestyděli za slabost? Jak se zastat oběti násilí, aniž bychom sami ohrozili své bezpečí? Kdo nejčastěji vyhledává kurzy sebeobrany? A co na kurzech učí děti? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.