Jak se žilo v rokoku?

Výstava Pražské rokoko nás zavede do Prahy přibližně let 1740–1791, do období rozkvětu rokokového stylu, ale zároveň i období rozvíjejícího se osvícenství, racionalismu a nástupu antických reminiscencí v umění. Hraniční data jsou určena nástupem Marie Terezie na trůn a pražskou korunovací Leopolda II.

Hlavním znamením rokoka jako uměleckého stylu je rokaj – nesouměrný, bohatě členěný ornament se zavíjenými rohy. Ústřední charakteristikou je dekorativnost, detail, hravost; opouští se velká témata v obsahu i formě. V souvislosti s pojmem rokoko můžeme hovořit o životním stylu, spojeném s charakteristickou módou.

Rokoko se uplatnilo hlavně v řešení interiérů a interiérového zařízení; místnosti byly navrženy jako umělecká díla s elegantním a zdobeným nábytkem, drobnými sochami, dekorativními zrcadly a čalounem, doplněny byly reliéfy s nástěnnými malbami, novým prvkem v interiérech byla kamenina a porcelán. Bylo tomu tak v obydlích šlechty, ale i bohatších měšťanů a ve zjednodušené podobě se této módě snažili přiblížit i ostatní obyvatelé města.

Informace o výstavě Pražské rokoko najdete na internetových stránkách Archivu hlavního města Prahy. Detaily o sochách Národní galerie pak na webu www.ngprague.cz