Každý zvoník má nejraději ten svůj zvon, říkají organizátoři republikového setkání zvoníků

Setkání zvoníků|foto:Zvoníci Plzeň

O setkání zvoníků, o jejich práci, o zvonech a zvonění si povídáme s mladými zástupci tohoto krásného poslání. Bruno Bezděk je zvoník z kostela nanebevzetí Panny Marie v Plzni a Petr Komanec je z kostela narození sv. Jana Křtitele v Městě Touškově.

"Pro mě jsou nejoblíbenější určitě touškovské zvony. Konkrétně ten největší - Nejsvětější Spasitel, který je zároveň nejstarším v touškovském kostele, je z roku 1601. Traduje se k němu taková pověst, že když ho zvonař přímo v Touškově odléval, tak touškovské ženy snesly mnoho stříbra, aby ten zvuk byl lahodnější a malebnější," vypráví Petr Komanec.

"Každý zvon má něco svého, byť tedy Svatou Annu mám velmi rád. Ale zvony, ke kterým opravdu tíhnu, jsou od zvonaře Brikcího, který za svůj život odlil snad jenom kolem 80 zvonů a na jeho tradici nikdo nenavázal. Ty zvony jsou zvukem úplně geniální, zní perfektně," dodává Bruno Bezděk.

V rozhovoru se dozvíte se, jak plný mají zvoníci diář a co neobvyklého při zvonění zažili. A protože se nezadržitelně blíží konkláve, mají v souvislosti se Setkáním zvoníků jisté obavy... Poslechněte si celé povídání.