Manželé Šulovi: Bůh mi snesl to největší štěstí na světě, říká Čestmír po 50 letech s Květoslavou

Žijí v podhůří Orlických hor a Jeseníků. Poznali se u tance a dobrého vína během vinobraní v roce 1971. Čestmírovi bylo 22 let, Květoslavě 19 let. „Chodil pro mě tancovat, pak mi slíbil, že mě odveze domů,“ vzpomíná Květa. Začali spolu jezdit na výlety a různé poutě. „Jezdili jsme do Prachovských skal nebo Adršpachu. Jsme z hor, tak máme raději ty kopce, rovinky jsou nezáživné,“ říká Čestmír.

Více se sblížili po měsíci. „Ona ještě moc nechtěla, ale pak polevila,“ prozradil s úsměvem Čestmír. Jejich rodiče se znali, přesto zpočátku nebyli jejich spojení nakloněni. „My jsme spolu stejně chodili dál. On mě občas pozval na kávu a tatranku, pak mi třeba koupil prstýnek. Pak jsem z toho nakonec byla těhotná, tak jsme měli svatbu,“ směje se Květoslava.

Počasí bylo mrazivé a na svatbu jeli autobusem. „Nikdo auto neměl, tak naši objednali autobus. Ten s náma ale v tom sněhu nevyjel kopec a zůstal v jedné zatáčce viset. Tak jsem v lodičkách ve sněhu musela tlapat až do kostela. A tam byla taky zima.“

Květoslava se vdávala už v požehnaném stavu a jen dva týdny po svatbě se jim narodila dcera. Pokojíček u rodičů v domě nestačil, ale Čestmír dostal od podniku byt. Tam přivedli na svět i syna a pobyli tam 14 let. Poté si postavili domek, ve kterém žijí dodnes.

Problémová dcera

„Holka se vyučila průvodčí vlaků. Ale chytla se špatný party a začala pít. Hodně. Pak otěhotněla, ale neřekla s kým a neuvedla jeho jméno. Dítě chtěla dát hned k adopci. Žila s námi, ale těhotenství na ní nebylo dlouho znát. Nesvěřila se mi ani jako matce.“

„Narodila se holka, ale ona ji nechtěla, měla už zařízený kojenecký ústav. Chtěli jsme, aby to zrušila, že ji budeme vychovávat, ale v kojeňáku nám řekli, že jsme na to staří,“ vypráví chvějícím se hlasem Čestmír. V té době jim bylo přes padesát. „Pak se to řešilo přes sociálku, rozhodnutí se podařilo zrušit, tak jsme si mohli naši první vnučku vzít.“

Jejich dceru to ale nezměnilo, závislost na alkoholu se spíš ještě prohloubila. „Pořád pila, holce se nevěnovala, v noci jsem k ní musela vstávat já, i když jsem chodila do práce. Kolikrát přišla napitá, jen lehla, spala a děcko plakalo u postele. Žádný spoleh na ni nebyl,“ popisuje těžké chvíle se slzami v očích Květoslava.

Květoslava Šulová se při vyprávění o dceři neubránila slzám|foto:Jana Volková

Dceru dali k soudu

„Tohle bych nepřála nikomu zažít, ona nám už vyhrožovala i zabitím, my se před ní zamykali. Otcovi řekla, ať už si vykope na hřbitově jámu, že ho jednou zabije. Tak jsme se zamykali i v noci. Žili jsme v hrozném strachu, já se bála, aby té malé neublížila.“

Bezmoc a strach dohnal manžele Šulovi ke kroku, který nechce žádný rodič zažít. Zavolali na ni policii a nakonec ji dali k soudu. Po dlouhých 30 letech strachu o vlastní život soud zakázal dceři vstup do bytu rodičů a Šulovi získali vnučku do své péče. „Já byla s nervama úplně vyřízená. Vnučka Petra bude maturovat a chce na vysokou. Teprve tři roky žijeme v klidu. My pro ni byli úplná hadra,“ pláče Květoslava.

„Strašně dlouho jsem věřila, že si nechá ještě říct. Manžel chtěl jít na policii už dávno. Já pořád ustupovala, nechtěla jsem ji vyhodit, je to dcera. Ale pak jsem ho nechala, ať už ji vystěhujou. Teprve teď máme hezkej život.“

Dechovka a tanec je nabíjí dodnes

Dnes si užívají klidu a pohody. Společně snídají, vychutnávají si kávu na své milované zahradě a ze všeho nejvíc milují tanec. „My máme rádi dechovku, a když ji hrají v televizi, tak si spolu zatancujeme,“ říká Čestmír. „Já u toho i zpívám, a to zapomeneme úplně na všechno,“ doplňuje Květoslava.

„Když si dva lidi rozumí, je to soužití krásný. Musí si umět i odpustit, když přijde nějaký nešvar. A já říkám, že Bůh z nebe mi snesl to nejšťastnější na světě,“ vyznává se Čestmír. „Celý život se ke mně hezky choval, nepil, byl na něj spoleh, co jsem uvařila, to snědl. Miluju ho pořád, nevyměnila bych ho. Kdybych byla vdova, jinýho bych už nechtěla. Ale chci, ať tu jsme oba ještě dlouho,“ přeje si Květoslava.

Ani v jejich věku nechybí něžnosti, obejmutí a polibky. „Je to pěkný, když takhle ráno přijde ke snídani, obejme mě a dá mi pusu,“ pochvaluje si Květoslava. „Láska vítězí v každém věku, musí se udržovat, a to obejmutí, pusa, to patří k tomu. Já ji miluju z celýho srdce. Láska vítězí!“

Čestmír v nejtěžším období onemocněl rakovinou a na následky chemoterapie mu dočasně ochrnuly ruce. Jak se v té době podporovali? Jak uspěli v manželském testu? Poslechněte si rozhovor se zlatým párem v pořadu Zlatá láska.