OBRAZEM: Dovolená v Albánii. Jak nejlépe se tam dostat, čím platit i proč nepít vodu z kohoutků
Jednou z nových destinací, kam Češi v poslední době vyrážejí k moři je Albánie. Balkánská země, která byla dlouho v izolaci, má stále ještě punc něčeho neprobádaného a neznámého.
Albánie je stále pro většinu Evropanů docela neobjevená. Cestovatelé, kteří se rádi toulají na vlastní pěst hornatou zemi velebí pro její nedotčenost, krásu přírody i atmosféru vesnic a historických měst. To všechno ale můžeme najít i v odlehlých koutech u sousedů, tedy Řecka, Severní Makedonie, Kosova i Černé Hory.
V čem je Albánie jiná? Země byla téměř celou druhou polovinu dvacátého století tak tuhou totalitou, že jí stěží konkuroval sám Sovětský svaz. Kromě hojného výskytu orla, který zdobí vlajku, je také zemí bunkrů. Paranoický diktátor Enver Hodža jich nechal postavit zhruba 200 000. V Albánii přitom žijí jen asi 3 miliony lidí, jeden bunkr tak připadl na asi 15 obyvatel. Což by na druhou stranu byl ve válečných podmínkách luxus.
V 90. letech se v důsledku rychle nabyté svobody a nepovedené transformaci naprosto zhroutila ekonomika. Velkou roli v tom sehrál i tehdejší prezident Sali Beriša, který podporoval pyramidové hry, tedy podvodná investiční schémata. Albánii tedy trvalo mnohem déle než ostatním východoevropským zemím vykročit tou správnou nohou k demokracii a méně divoké podobě kapitalismu.
Cesta do Albánie a první doporučení
Dnes létají z Prahy do hlavního města Tirany na severu země hned tři spoje. Příští rok má přibýt ještě linka do Vlöre na jihu. Tam je také podle skalních příznivců to nejlepší moře i pláže.
Já ale mohu z vlastních zkušeností konstatovat, že i pláže v Golemu, asi 40 kilometrů od letiště, splňují potřeby náročných dovolenkářů. Nicméně, má to nějaká svoje albánská ALE.
Tím prvním je určitě upozornění, na které narazíte, nebo byste měli narazit v každém poctivém průvodci. A to je výrazné doporučení nepít vodu z kohoutků! Pokud jste na horách, voda z pramenů je více než OK, všude jinde ale pijte pouze vodu balenou. Tady vás mohu ubezpečit, že k dostání je úplně všude, v ceně kolem dvaceti korun za litr a půl.
Když mluvíme o penězích – albánský lek je měna nekonvertibilní, to znamená, mimo Albánii není směnitelná. V Praze existují směnárny, kde lze lek na objednávku koupit. Můžete si také s sebou vzít eura, které Albánci běžně berou. Dobře se to počítá – 100 leků = jedno euro. V mnoha případech vám dokonce mohou vrátit místo 200 leků například 100 jejich a jedno euro a stejně takový mix přijímají. Ve městech a na plážích jsou k dispozici bankomaty, odkud můžete vybrat hotovost, na letišti a v hotelích směnárny. V obou případech ale musíte počítat s nějakými poplatky.
Specifika dopravy v Albánii
Dalším albánským specifikem je doprava. Albánie v poslední době získává peníze od mezinárodních institucí na infrastrukturu, jedna zbrusu nová dálnice je hned u letiště, a osobní automobilová doprava rozhodně hraje prim. Fungují i autobusy, které jsou na české poměry velmi levné, Vtip je v tom, že se musíte naučit, jak těmi autobusy jezdit. Zastávka bývá i bez označení, jízdní řády někde existují, jinde ne, takže lidé přijdou zhruba v dobu, kdy vědí, že by mělo něco jet.. Pak stačí mávnout, když se autobus blíží.
Co se týká taxíků, ceny jsou zhruba poloviční ve srovnání s Prahou. Záleží na domluvě s taxikářem ještě před nástupem. Vozy jsou nové s klimatizací, řidiči poctiví. Na čem se domluvíte, to zaplatíte. To ostatně platí i pro všechny ostatní obchodníky.´
Pláže, lehátka i denní ložnice
Fakt, že Albánie prožívá rozmach turismu, dokládají nejen nově otevírané hotely u moře, ale i jejich masivní výstavba. Zcela běžný je pohled na luxusní resort v těsné blízkosti staveniště, dojem z takových míst je poněkud zvláštní.
To ale vynahrazují pláže. V Golemu, bývalé rybářské vesničce, dnes rušném letovisku se táhne 15 kilometrů dlouhá písečná pláž. Vstup do Jaderského moře je tam pozvolný, vhodný pro děti i jiné neplavce. Na pláži si můžete pronajmout lehátko se slunečníkem pro dvě osoby za 5 eur na den, nebo takzvanou „daybed“, denní ložnici s matrací a ochrannou proti slumci z bílých prostěradel, za 10 eur nebo 1000 leků za den.
Peníze vybíral nerudný muž, který neuměl ani slovo anglicky, takže zpočátku jsme museli použít online slovník a s jeho pomocí to už nějak šlo. Jinak hodně, hlavně mladých lidí se docela slušně, někdy až velmi dobře domluví anglicky.
Na pláži a přilehlé promenádě je k dostání všechno, co k dovolené potřebujete i něco navíc. Celý den prochází mezi lehátky prodavači všeho možného, šatů, krémů na opalování, společenských her, dokonce i knih nebo pražené kukuřice.
Nejlepší je ale čerstvé ovoce, především hroznové víno v ceně 1 euro za kilo a také čerstvé fíky, tam chtěli prodejci za jedno kilo 2 eura. (Nedávno jsem v jednom pražském krámku kupoval jeden fík za 12 korun) Jednou na pláž přišel farmář s koníkem naloženým žlutými i červenými melouny.
Co se čistoty pláží a hygieny týká, každých asi 30 metrů narazíte na odpadkový koš, což ale nutno přiznat není dostačující a měli by je častěji vynášet. Promenádu v Golemu ale perfektně udržují, každý vstup na pláž disponuje sprchou. Toalety najdete u restaurací, kam vás ochotně pustí.
Jídlo a zábava
Restaurace u pláže, kam jsme chodili na obědy nabízela jídla od salátů přes těstoviny a pizzu až po ryby a další mořské pochoutky. Za César salát si účtovali 5 euro, mořský okoun přišel na 9, grilovaná chobotnice na 7 euro. Cena pizzy v průměru 6 eur.
Rád bych také zmínil jednu typickou albánskou pochutinu, která se dá jíst na sladko i bez příchutě jako zákusek nebo i příloha. Říkají tomu petulla a jde vlastně o těsto připomínající langoše nebo španělské churro. V Albánii je velmi populární a na pláži petullu prodávají jako koblížky.
Albánie je jinak docela hlučná země a bez hudby si tam neumějí život moc představit. Když se mě řidič taxíku ptal, jakou hudbu chceme poslouchat, řekl jsem, že raději žádnou, což mu nešlo na rozum a pustil rádio.
V barech na pláži tak zhruba od 11 ale dříve, někde od samého rána vyhrává albánský pop či rap, občas nějaké mezinárodní hity. Doporučuji si tedy co nejdříve zabrat lehátko co nejdále od barů, blíže k moři. Čas od času po barech i plážích chodí tradiční albánské kapely a vyhrávají lidem naživo.
Náboženství a výlety
Každý asi ví , že Albánie je islámská země, ale náboženství tam moc neprožívají, ženy chodí v drtivé většině bez pokrývky hlavy, koupou se v plavkách. Co si pamatuji viděl jsem jen jednu tradiční ženu, která se koupala v šatech i s tím šátkem, to ale bylo tak všechno. Na druhou stranu, obecně se doporučuje neopalovat se „nahoře bez“.
Z Golemu se dají podnikat i zajímavé výlety. Můžete si půjčit auto v ceně asi od 20 euro na den, přihlásit se na organizovaný výlet minivanem, což ale přijde nehorázně draho, od 60 eur na osobu a výš. Pokud vynechám sice levné ale nevyzpytatelné autobusy, tak dobrá volba je taxi.
Do 20 kilometrů vzdáleného Durrësu přišla cesta tam 15 (objednáno v recepci hotelu) a zpět 20 euro. Durrës nebo také česky Drač určitě stojí za vidění, minimálně kvůli římskému amfiteátru, který je největší stavbou svého druhu na Balkáně. Elipsovitá stavba o rozměrech 60 na 40 metrů byla postavena ve 2. století n. l. a pojala až 15.000 diváků, což je asi třetina římského kolosea. Platí se tady menší vstupné, zato nedaleké byzantské fórum, stojící v podstatě uprostřed sídliště si prohlédnete zcela zdarma.
Ulice v centru Drače a promenáda u městské pláže i s pozůstatkem někdejší benátské pevnosti působí uvolněným prázdninovým dojmem.
„To je z Albánie ode mě vše, přeji vám krásný zbytek léta a šťastnou cestu, ať už vyrážíte kamkoli,“ uzavírá své rady a doporučení reporér Václav Müller.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Sinoložka: Čína v Jižní Americe staví továrny i přístavy. Jestli lidé tyto megaprojekty vítají, je otázka
-
Z bohatých liberálních společností se vytratila naděje. Jsme na prahu nové doby, míní ústavní soudce Přibáň
-
Pečinka: ANO je strana seniorů. Fiala udělal z vlády konkláve, nehádají se, ale ve volbách je to tragédie
-
ONLINE: Jsme vážně znepokojeni. Vstup KLDR do války má dopad na bezpečnost Asie, řekl japonský ministr
