PANNA

České pojmenování je ze slova, kterým dnes označujeme především - cituji ze slovníku - "dospělou osobu ženského pohlaví, která neprožila pohlavní styk". Dříve slovem panna pojmenovávali mladé neprovdané ženy vůbec, aniž by při tom zkoumali jejich sexuální život, a ještě dříve se tak říkalo především neprovdaným šlechtičnám. Ano, tady, ve šlechtickém prostředí, je kolébka celé skupiny příbuzných slov, do níž patří nejen panna a panic, ale i ještě běžnější výrazy pán a paní. Dnes jsou slova pán, pan a paní prostá označení či oslovení jakéhokoli muže nebo ženy. Do tohoto stavu však zmíněná slova došla poměrně dlouhou cestou. Zkusme si ji co nejstručněji projít. Jak se ta slova zrodila, odborníci přesně nevědí. Možná bylo na počátku slovo paní, které je snad příbuzné se staroindickým pátní, a od slova paní byl utvořen mužský protějšek pán. Možná, pravděpodobněji, slovo pán vzniklo na základě starého indo-íránského označení strážce stád. V každém případě se pak za středověku slovem pán označovali muži soustřeďující politickou a vojenskou moc a mající určitou rodovou urozenost. Slovem páni se tedy říkalo šlechticům, nejprve všem, později, někdy od přelomu 14. a 15. století, jen těm vyšším. Bylo to dokonce povinné: pokud v záhlaví žádosti určené vyššímu šlechtici nebylo oslovení urozený pane, nebyla listina platná. Pak se ale slovo pán dalo opačnou cestou, začal se rozšiřovat okruh lidí, kterým se smělo říkat pán a oslovovat je pane. Už v 15. století byli páni nejen vladař, šlechtici, církevní preláti, ale i měšťani, dnes je pan třeba i poslední bezdomovec. Stejný pohyb můžeme pozorovat i u výrazu paní ? od označení jen těch nejurozenějších k naprosto obyčejnému pojmenování jakékoli ženy. Zajímavé určitě je, že stejnou cestou nešla pojmenování panna a panic. Tato slova za středověku označující jen mladé šlechtičny a šlechtice se nezměnila na neutrální pojmenování jakýchkoli mladých mužů a žen, ale dostala sexuální význam. Nejde o jakékoliv mladé lidi, ale o mladé lidi, kteří ještě neměli pohlavní styk. Ale vraťme se ještě k významu slov pan a pán. To slova mají v dnešní češtině víc významů, slovník Spisovného jazyka českého jich uvádí celkem jedenáct. Mnoho z nich je řekněme vzpomínkou na středověký, šlechtický význam slova pán. Tyto významy se objevují ve slovních spojeních jako páni nahoře, je svým pánem, sloužila kdysi v Praze u pánů, žije si jako pán, je pánem svého času, ta věc mi neříká pane ? ve všech těchto případech se slovem pán myslí někdo mocný, případně bohatý. Slovo Pán, s velkým P na počátku, užívají také věřící jako synonymum pro boha, Hospodina a také někdy pro Ježíše Krista. Méně časté je používání slova pán ve významu manžel a naopak dost běžné je užívání odvozených pane, panečku nebo páni jako citoslovce vyjadřujícího údiv a překvapení. Ale to jsme se zapovídali kolem slova pán a na souhvězdí Panna vlastně nedošlo. Tak zítra.

Dotazy, připomínky a náměty mi můžete psát na novou e-mailovou adresu mnovotny@rozhlas.cz