Pietní akt v pankrácké věznici připomněl popravu Milady Horákové

Říkali tomu popravčí dvorek. U zdí jedné z vězeňských budov pod desítkami zamřížovaných oken teď místo šibenice stojí velký dřevěný kříž s kruhem z ostnatého drátu.

Dnes před něj zúčastnění položili věnce a květiny. Oběti uctili rovněž minutou ticha, zazněla státní hymna i chorál pro padlé vojíny.

I když Milada Horáková jistě tušila, co ji může čekat, ze svého přesvědčení neustoupila. „Já jsem s Únorem a jeho provedením nesouhlasila a postavila jsem se proti němu záporně,“ zní z archivu slova Milady Horákové.

Vykonstruovaný proces postupoval podle předem připraveného scénáře. Propagandistické divadlo mělo zastrašit odpůrce režimu.

„Politický systém po roce 1948 umožnil, aby jeho představitelé s nesmírnou krutostí rozhodovali o celých skupinách obyvatelstva i o jednotlivcích, kteří nebyli ochotni smířit se s totalitou. Proces se skupinou doktorky Milady Horákové odkryl hrůznost tehdejší zmanipulované justice. Byl to jediný ze stovek politických procesů z doby po únoru 1948, ve kterém byla k smrti odsouzena a následně opravdu popravena žena,“ řekl náměstek ministra spravedlnosti Petr Jäger.

Logo|foto:Český rozhlas

Obvinění ze "záškodnického spiknutí proti republice" spolu s Horákovou čelilo v roce 1950 dalších 12 lidí, vesměs představitelů nekomunistických stran.

Podobných procesů sice byla v té době řada, tento byl však výjimečný rozsahem, výší trestu, ale i tím, že byl poprvé inscenován podle scénáře uplatňovaném ve 30. letech v Sovětském svazu.

„Bylo to něco neskutečného, protože ta žena byla odsouzena už za nacistů k trestu smrti. A přes tu trpkou zkušenost se znovu postavila na stranu práva, demokracie a svobody. A bojovala proti další totalitě, která nastoupila v roce 1948. Zaslouží obdiv nejen můj, ale celého národa,“ vyznal se Jan Decker, předseda Svazu pomocných technických praporů, jeden z účastníků pietní vzpomínky.

Výročí popravy Horákové se od roku 2004 připomíná jako Den památky obětí komunistického režimu.