Před 200 lety se rozjel první parovůz u nás, jeho autor ho nakonec rozbil

Jak vůz vypadal, popisuje spoluautor expozice parních strojů v Národním technickém muzeu v Praze Jan Palas.

„Je to v podstatě dřevěný vůz, na první pohled připomíná žebřiňák, má dřevěná loukoťová kola, jediný rozdíl je v tom, že pod šasí je zavěšen parní nýtovaný kotel.“

Jak dodává, vozidlo je dlouhé asi 4,5 metru, na výšku měří zhruba 2 metry a váží kolem 700 kilogramů.

„Ovládá se trochu jako kočár a trochu jako auto, v přední části sedí obkročmo na kozlíku strojník nebo řidič, klikou se ovládá rejdování předních kol," popisuje fungování stroje Palas.

Vůz měl také páčku na přívod páry z kotle do stroje, což sloužilo jako plyn u dnešního auta, a ruční brzdu.

Ve sbírce pražského technického muzea je ale už jen maketa, která vznikla na počátku 80. let minulého století. Původní stroj se totiž nedochoval.

Do jeho vývoje Božek věnoval veškeré své úspory, hodně se kvůli tomu také zadlužil. Proto když svůj výtvor opakovaně ukazoval veřejnosti, vybíral za to vstupné. A to se mu nakonec stalo v roce 1817 osudným.

„Přišla bouřka, která jednak rozehnala hosty a vstupné stejně Božkovi nezůstalo, protože někdo ukradl pokladničku. Byl to člověk s neklidnou myslí, tak ho prostě popadl vztek a parovůz rozbil, a proto se z něj nedochoval ani šroubek,“ vysvětluje Palas.

I přes všechny peripetie ale Josef Božek dokázal, že kočár nemusí táhnout jen koně. Na jeho začátky pak mohlo navázat třeba první sériově vyráběné auto v českých zemích - kopřivnický Präsident z roku 1897. Božkovo úsilí připomíná i film Posel úsvitu z roku 1950.

Parní kočár vystavený v Národním technickém muzeu|foto: Národní technické muzeum