Skupina Artur. Čas není jejich pánem
V čase mezi 23. hodinou a půlnocí uvítal Miloš Skalka ve středečním Nočním proudu další studiové hosty. Tentokrát jimi byli členové skupiny Artur, kteří poprvé navštívili Noční proud před bezmála třemi lety. Tehdy se přišli pochlubit debutovým cédéčkem Co bylo ve třetihorách. Tentokrát si přinesli do studia Reginy svůj druhý, ještě novotou vonící disk čtrnácti nahrávek nazvaný Čas není mým pánem, na který skupina natočila opět výhradně své vlastní skladby.
Co o své muzice říkají členové kapely? „Hrajeme melodickou muziku na hranici rocku, big beatu a možná i trochu blues. Což neznamená, že od nás nemůžete slyšet i něco rychlejšího, nebo třeba boogie. Hrajeme výhradně vlastní původní muziku, nebo skladby od kapel, ve kterých jsme dříve působili…“
Artur už dávno není mladá začínající kapela, přes třicítku se věkový průměr členů skupiny přehoupnul už před drahným časem. Artur je typická kapela vzešlá z blahodárného plzeňského muzikantského podhoubí, vystupuje buď samostatně, nebo předskakuje někomu slavnějšímu. Kapela měla zatím tu čest hrát třeba před Hudbou Praha, Odysseou, Markýzem Johnem, skupinou Garage s Tonym Ducháčkem, nebo v poslední době před Turbem.
Artur vznikl v Manětíně v roce 1992 na troskách místní skupiny Thybys. Její „zbytky“ v podobě čtveřice Václav Eliáš, Pavel Hlous, Pavel Kostík jr. a Václav Koudele doplnil Pavel Kostík (otec Pavla Kostíka jr.), který právě opustil rozpadající se skupinu Graf. Do party přibrali ještě zpěváka Miloše Bártu, dřívějšího frontmana skupiny Tartan. Miloš se záhy stal hlavním autorem muziky, zatímco texty píše vesměs Petr Kožak Koželuh. Po odchodu Miloše Bárty skupina dlouho hledala náhradu, nakonec k sólovému mikrofonu vytáhla Evu Trkovskou (tehdy ještě Koudelovou, sestru Václava Koudele). Sestava se pak ještě párkrát změnila, ale v podstatě z ní mizely a znovu se objevovaly stále stejné tváře.
Na počátku nového milénia skupina na čas v podstatě neexistovala a hrála jenom velice sporadicky. Před pěti lety se však dala znovu dohromady, sestavu doplnila o staronového zpěváka Františka Vodáka (dříve působil v Tartanu) a druhého bubeníka, ostříleného Jiřího Svatoše. Od roku 2009 se skupinou hraje také nový basista Martin Liška.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
