Smraďoši tchoři a skunkové
Tentokrát si něco povíme o jednom z nejsmrdutějších živočichů na světě – o skunkovi, který žije v Severní Americe. Ale i my v České republice se můžeme pochlubit velkým smraďochem – je jím tchoř. Malá lasicovitá šelmička, která vypadá velice přátelsky a roztomile, ale dokáže raz dva vyloupit kurník nebo ptačí hnízdo s vajíčky. Když se ocitne v nebezpečí a nemůže už utéct, vystříkne na nepřítele velice zapáchající tekutinu. Ovšem v porovnání se smradem amerického skunka je to nic.
Skunk americký zvaný také skunk smrdutý je velký zhruba jako jezevčík a je černobíle zbarvený. Výrazné a nápadné dva bílé pruhy na zádech dávají najevo: Nemusím se schovávat, pozor na mě, umím se účinně bránit! A skutečně.
V případě nebezpečí vypustí ze dvou žláz – jakýchsi váčků pod ocasem – příšerně, ale opravdu PŘÍ-ŠER-NĚ páchnoucí tekutinu. Dokáže ji vystříknout až do vzdálenosti 3 metrů a s neuvěřitelnou přesností. Umí zasáhnout oči nepřítele a tím ho na nějaký čas i oslepit. Když to napoprvé nezabere, skunk to zopakuje klidně ještě pětkrát. Je to pro něj ovšem velice namáhavé. Proto se nejdřív snaží svého nepřítele – ať už je to zvíře nebo člověk – předem varovat a od útoku odradit.
Jak to vypadá? Skunk nejdřív zavřeští a pak se natřásá, aby zastrašil. Tancuje jakýsi válečný tanec na předních nohách, zadek i ocas zdvižený vzhůru. Když to nepomůže, teprve pak hloupého útočníka postříká. Ten, když to přežije, páchne ještě několik dní a tuhle smrdutou zkušenost už nikdy nezapomene a s největší pravděpodobností ani nezopakuje. Zkrátka si ji zapíše za uši. A vy udělejte totéž. I vy si tohle všechno zapište za uši.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
