Stále oblíbené staročeské roráty kdysi zachránily češtinu

Venku je ještě tma a skoro mrzne, přesto se nádvořím Pražského hradu trousí skupinky lidí a mizí v útrobách potemnělé katedrály. Je tři čtvrtě na šest ráno a z přeplněné boční kaple se ozývá nápěv staré adventní písně.

"Obsah, smysl je přinášet naději, perspektivu. To je do dnešní situace světa úžasně důležitá věc," vysvětluje smysl rorátů kardinál Miloslav Vlk, který ranní mši v katedrále sloužil.

Mezi sebe jej vzal hlouček vysokoškoláků, kteří si také řádně přivstali. Podle studenta informatiky Jakuba Dubovského je to sice oběť, která mu ale stojí zato.

"Já jsem velmi technický člověk, takže mám trošku problém s prožíváním duchovna, ale je to zajímavý impulz úplně jiného charakteru, který mi pomáhá."

Jak jsem si nechala vysvětlit od znalce staré hudby Michaela Pospíšila, boční kaple, ve které se staročeské roráty dodnes zpívají, pamatuje jejich úplný začátek:

"Podle tradice je založil Karel IV. Tyhle zpěvy bývaly latinsky. Husité to přeložili do češtiny, to bylo ve století patnáctém a popularita rorátů byla obrovská. Na to chodilo celé město. 20. století to skoro vyhubilo a v současné době zase přišla vlna obrody, třeba už v 60., 70., 80. letech."

Obliba rorátů skutečně v posledních letech roste, přestože tyto 600 let staré písně mají v podstatě stále stejné téma.

"Celé roráty jsou o tom tajemství, o setkání anděla s Marií, je to dialog nebe a země ve všech těch rovinách, jak je možné Marii jako ženu, jako zemi chápat."

Kromě toho mají podle Michaela Pospíšila české texty písní k ranním bohoslužbám i jednu velkou zásluhu pro náš národ.

"Já jsem přesvědčen, že češtinu udržely jako náš národní jazyk. Bez rorátů bychom tady nemluvili česky," dodává Michael Pospíšil.

Pokud byste si i vy rádi přivoněli k adventní tradici a zazpívali si v kostele při světle svíček, máte k tomu příležitost v řadě pražských kostelů každý den brzy ráno až do Vánoc.