Z českých kostelů zmizely od roku 1989 stovky tisíc uměleckých děl

Nejhorší situace je v západních, východních, severních a středních Čechách, kde jsou mnohé kostely zcela vykradené a prázdné.

Kriminalita výrazně vzrostla po roce 1989. Zatímco v roce 1989 se podle policejních statistik stalo 51 krádeží vloupáním do objektů se starožitnými a uměleckými předměty, o rok později jich už bylo 611 a v roce 1991 téměř tisíc.

Jak řekl Rádiu Česko diecézní konzervátor Arcibiskupství pražského Vladimír Kelnar, v českých kostelech a kaplích se krade úplně všechno. Především pak to, co je snáze dostupné.

Podle něj málokdo pochybuje o tom, že jsou krádeže v kostelech nahodilou záležitostí. "Můžeme vypozorovat, že trend se poněkud změnil ve prospěch cílených objednávkových krádeží. Pak jsou samozřejmě předmětem zaměření zlodějů nejkvalitnější umělecká díla," přiblížil.

Škody vyčíslit nejde

Škody, které v kostelech zloději od roku 1989 napáchali, podle Kelnara vyčíslit nejde. Za prvé jde o ztrátu historické paměti a za druhé cena uměleckohistorických předmětů se řídí především cenou na trhu.

"Trh v evropském měřítku lze říci, že byl dokonce poněkud devalvován množstvím předmětů sakrálního ražení, které byly nezákonně odvezeny z České republiky," uvedl.

Češi s přehledem vedou žebříček v počtu krádeží v církevních památkách. Podle Kelnara to nepochybně souvisí s nižší religiozitou v zemi, ale také se stavem zanedbanosti našich sakrálních objektů. Což podle něj padá na vrub uplynulým desetiletím komunistické diktatury.

Ochrana církevních památek podle něj souvisí s nedostatkem finančních prostředků, kdy je církev takřka stoprocentně závislá na finančních možnostech státu.

"Církev by si své památky lépe ochránila než je to v současné době, kdy zatím nedošlo k narovnání majetkoprávních vztahů, kdy nedošlo k jasnému definovanému vztahu mezi státem a církví," uvedl diecézní konzervátor Arcibiskupství pražského Vladimír Kelnar