Z historie bohnické léčebny

Stavba bohnické léčebny byla součástí masivního a velmi dobře financovaného rozvoje péče o duševně nemocné na přelomu 19. a 20. století. V roce 1866 začali lékaři sbírat materiály o psychicky nemocných ve svém okolí. Tehdy neměli pro léčbu žádné léky, a tak museli volit jiné metody, říká ředitel léčebny Martin Hollý: "Léčba spočívala primárně v léčbě prací, prostředím a nějakém strukturovaném režimu těch pacientů. Proto byly velmi výhodné právě ty velké ústavy, které se podobaly malým městečkům. Neznamená to, že by to bylo jenom odkladiště, bylo to taky terapeutické působení a mnoho z těch pacientů se zase dostalo zpět do nějaké péče některých větších rodin anebo těch komunit v jejich bydlišti."

V areálu je 116 samostatných budov z toho většina administrativních. Třicet šest je pak určeno pacientům. Zajímavou epizodou je situace z roku 1950, kdy se předsednictvo vlády rozhodlo v léčebně umístit sídlo protivzdušné obrany a tak začali pacienty vystěhovávat. "Poté zjistili, že to není tak úplně jednoduchá záležitost, že ostatní léčebny nejsou schopné pojmout tolik pacientů. Několik pacientů zemřelo při těch převozech. A tak se rozhodlo tak, že dvě třetiny léčebny budou patřit armádě a v jedné třetině budou pacienti, kteří byli na patrových postelích a byli skutečně v tom počtu přes tisíc pacientů umístěni do třetiny léčebny," dívá se do historie Hollý.

Jak už bylo řečeno v úvodu, poněkud smutnou zprávou je, že struktura lůžkové psychiatrické péče velmi těsně kopíruje tu z konce 19. století. Z 85 procent ji zajišťují právě velké léčebny. A Martin Hollý by to chtěl změnit: "Abychom primárně ten servis posílali za pacientem a netahali pacienty za servisem tak, abychom skutečně neměli regiony pokryté tou jednou léčebnou tak velké, že pacient je přivážen nebo přichází desítky kilometrů."

Součástí psychiatrické léčby by totiž měl být kontakt s přirozeným prostředím. Pacient by se měl od začátku integrovat zpět do svého rodinného nebo pracovního zázemí, aby nedošlo k úplnému zpřetrhání vazeb. Reakce politické reprezentace i části veřejnosti ovšem nejsou úplně vstřícné. Uvidíme, zda se nám podaří přiblížit k moderní evropské psychiatrii.