Dvořáka můžu hrát na koncertech klidně desetkrát a vždy se těším, je to známka kvality, říká Svěcený

26. prosinec 2020

Vánoce, nové dvojalbum Way of Life nebo plánované koncerty. O tom všem mluvila Lenka Vahalová s houslovým virtuosem Jaroslavem Svěceným.

Jaroslav Svěcený přiznal, že ho současná koronavirová krize i opatření velmi trápí. Chybí mu koncertování i fanoušci. „Já teď hodně streamauji, streamuji teda hodně. Je to taková náhražka, ale zaplaťpánbůh, že je.“

V pátek 13. listopadu Jaroslavu Svěcenému vyšlo dvojalbum Way of Life. Na instrumentální desce uslyšíte celkem 24 tracků. „Je to mix žánrů, je tam populární hudba, swing, jazz a vážná hudba. Ta muzika je třeba od Eltona Johna, od Stinga, od Christiny Perri, kterou dobře znám.“

Velký narozeninový koncert

Na otázku, zda má radši Janáčka, Dvořáka, Smetanu nebo Martinů, odpověděl jednoduše – všichni jsou skvělí. „Nemám favorita, všechny mám stejně rád. Dvořáka mám rád pořád. Mám rád hudbu, která se nepřejí. Tahle se mi nepřejedla za 50 let, co hraju. Je to něco, co můžete hrát desetkrát na koncertech a pokaždé se na to těšíte. To je známka kvality,“ řekl.

A co připravuje houslový virtuos na rok 2021? Například velký narozeninový koncert. „Já budu celý příští rok slavit šedesátiny, nejméně do konce června. Šedesátiny budu mít v Praze, ty další koncerty budou v Brně, v Hradci Králové. Mám webové stránky, včas to dáme vědět. Já v tuhle dobu připravuju letní festivaly.“

Do nového roku přeje všem hlavně zdraví a doufá, že rok 2021 bude lepší než ten současný. „Je potřeba se starat o ty, kteří potřebují jasně zdravotní pomoc a pak jsou tady ti, kterých je zaplaťpánbůh drtivá většina, kteří pomoc nepotřebují, tak aby mohli normálně žít. To je největší přání do roku 2021.“

autor: jp

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová