Jak dbát na svoje zdraví na cestách? Připravte se předem a dodržujte základní pravidla

Jeho nedosažitelným snem byly cesty Hanzelky a Zikmunda, obdivoval Emila Holuba, sám absolvoval opakované pracovní pobyty v Egyptě, Indii, Súdánu a dalších zemích světa. Nejzásadnější pro něj ale byla ta úplně první výprava do Peru. „Protože to jsem byl ještě ušák, o tropech jsem věděl z učebnic a z doslechu. V Peru jsem dělal závodního lékaře na stavbě elektrárny v Pucallpě v džungli. Tam jsem se otrkal a dostal jsem se k případům, které bych v Evropě neviděl,“ vzpomíná Jan Rutsch.

Nejčastější problémy? Cestovatele trápí hlavně kosmopolitní onemocnění

„Když jsem vyrazil ven, tak jsem byl nadržený léčit tropické choroby a nakonec jsem zjistil, že základem jsou tzv. kosmopolitní nemoci. Choroby, které jsou po celém světě stejné, tedy angíny, gastritidy, infekce ledvin nebo obyčejné nachlazení.“

Důležité je v zahraničí dodržovat bezpečnost při stravování, podle Jana Rutsche se nemáte snažit splynout s domorodým obyvatelstvem. A co říká na tradiční českou radu - dezinfikovat slivovicí? „Ono to asi na ty bakteriální infekce trochu funguje, na ty parazitální moc ne. Když je ale člověk lehce podnapilý, tak asi ty útrapy cestování snáší mnohem snáz.“

Základní očkování mimo Evropu – hepatitida A, B, břišní tyfus

„Hepatitidu A, B považuji za základ dokonce v Čechách. Když pojedu do Kolína a dám si cestou buřta, tak bych měl být očkovaný proti hepatitidě A. Ta vydrží 20 – 25 let, o hepatitidě B se říkalo, že vydrží doživotně, což teď některé studie vyvracejí, ale je to každopádně dlouhodobě. Ten břišní tyfus je polysacharidová vakcína, která chrání jenom 3 roky a pak se musí očkovat znovu.“

Další vhodná očkování vám lékař doporučí podle aktuální situace v dané lokalitě. Jaké nebezpečí ovšem očkování pro organismus představuje? Nenese s sebou až přílišná rizika a negativní účinky?

Očkování, vakcína, lék, doktor, injekce, sříkačka|foto: Filip Jandourek

„Tak není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Samozřejmě, že to určitá zátěž pro organismus je. Když se očkuje houfně, jak já říkám chaoticky, bez uvážení, tak ta rizika jsou vyšší. Já se pacienta ptám po rodinné anamnéze, po jeho chorobách, prostě je potřeba ten zdravotní stav hodnotit celkově. A pak zvážit, jestli riziko toho očkování převýší ty klady nebo obráceně. Většinou to vyhrávají ty výhody. Jakékoliv cestování s sebou nese rizika a proč k tomu přihazovat další v podobě infekčních onemocnění, když se proti nim mohu účinně bránit,“ říká Jan Rutsch.

Malárii nepřehlédnete, její nástup je dost děsivý

Ze svých výletů si Jan Rutsch žádnou nemoc nepřivezl, ovšem během dlouhodobějších pobytů měl třikrát malárii. „Ale protože jsem věděl, o co se jedná, tak jsem hned nasadil léčbu. Když jsem byl v Indii, tak přesně vím, pod kterým stromem jsem malárii dostal. Byl jsem jim tam ještě kázat, ať tam pod tím světlem nehrají karty, že tam jsou komáři a dostanou malárii, tak jsem jí koupil já. Ten nástup laika vyděsí, protože z plného zdraví najednou začnou bolesti svalů, kloubů, hlavy, tlak na oči a než se rozkoukáte, tak během hodiny máte čtyřicítku horečku, třesavku, zimnici a postel s vámi jezdí z rohu do rohu.“

Kdy tedy užívat antimalarika?

Proti malárii zatím nelze očkovat, i když příprava vakcíny už je ve stádiu zkoušek. Jako obrana tedy slouží antimalarická chemoprofylaxe a vhodná opatření jako repelent, moskytiéra a správný oděv. „To je taková ta safari zelená, na to jdou komáři nejmíň, to se ví. Když jede někdo na krátkou dobu do malarické oblasti s nízkým rizikem, tak mu doporučíme koupit jedno balení antimalarik tzv. do kapsy. Brali by je až v případě, že přes ta opatření malárie prorazí.“

Komár Anopheles gambiae |foto: Centers for Disease Control and Prevention, James D. Gathany

„V tom středním riziku je to na zvážení, na tom, jak dlouho tam budu. Když tam jedu na 4 měsíce, tak nebudu brát antimalarika. Takže v některých případech i toho středního rizika neužíváme. Ovšem tam, kde jsou ta rizika vysoká, třeba u zemí Afrického rohu, tam bych užíval i za cenu toho, že to bude delší doba.“

Antimalarika nejsou levnou záležitostí, pokud je tedy cestovatelé nepoužijí, snaží se je po návratu zpeněžit a prodat někomu dalšímu. „Tomu bych nevěřil, nikdo neví, jak byly léky skladovány. Jestli byly někde v torně za oknem džípu, kde na to pralo sluníčko, jestli zvlhly, zmrzly. Navíc to může být falzum. Toho bych se bál,“ radí Jan Rutsch.