Jako divák se často vžívám do zápasu a přemýšlím, co bych udělal já, říká tenisová legenda Jan Kodeš

„Vždycky, když tam sedím a dívám se na hráče, jak hrajou, tak si promítám, co bych udělal já v daný moment. Často se mi stává, že se do zápasu vžívám. Víc, když jsou to muži, a víc, když někomu fandím.“

50 let od vítězného Wimbledonu

„V tenise je to totiž tak, že musíte zvolit správnou variantu. Když dostanete míč, máte několik možností, co udělat, a často se stane, že jako hráč zvolíte špatnou variantu, zahrajete to do blízkosti soupeře a ten point prohrajete. To vás pak samozřejmě trápí. Když třeba zkazíte nahranou smeč, tak to je nejhorší.“

Jak sám přiznává, chyby dělal i v závěru své kariéry. „Souvisí to někdy s fyzickou kondicí, protože podle toho, jak jste na tom fyzicky, vybíráte variantu, kterou zvolíte. Hráči, kteří jsou v první pětce, jsou ti, kteří tyhle chyby nedělají. Třeba Novak Djoković nejmíň kazí, hraje chytře a má dobrou fyzickou kondici,“ popisuje Jan Kodeš.

Tenisová zranění

Mnoho profesionálních sportovců se potýká s nejrůznějšími zraněními, která se nevyhnula ani naší tenisové legendě. „Měl jsem zraněný kotník, koleno, ischias. U tenisu je to nepříjemné v tom, že máte zranění, které vám dovolí pokračovat. Říkáte si, že to zvládnete. A teprve, až to zranění dosáhne vrcholu, tak tu hru stopnete. Tenisté se snaží, aby nemuseli pauzírovat, protože když si dáte pauzu, tak vypadnete ze hry, klesáte na žebříčku, ztrácíte kondici, sebedůvěru a podobně. Vrátit se do formy je docela těžké.“

„Další věc je ta, že já nejsem zastánce tvrdých betonových kurtů. Za nás se hrávalo v halách nebo na kobercích, a dnes preferují tvrdé kurty. Podle mě budou všichni tihle hráči mrzáci, protože neskutečně trpí kolena a kyčle. A i když říkají, že kurty změkčí, tak pořád je to tvrdý povrch, který se nedá s antukou ani s trávou srovnat.“

Odchod z kurtu se nekoná

A kdy vlastně Jan Kodeš opustil svůj milovaný kurt? „Nikdy,“ směje se. „Teď jsem měl pauzu devět měsíců, protože jsem byl na operaci nohy. Tři měsíce jsem měl berle a před 14 dny jsem začal zase hrát, nejdřív na stěně a teď už i párkrát na kurtě. Chtěl bych hrát alespoň jednou dvakrát týdně. Zatím je to ale takový dědkovský začátek,“ dodává v pořadu Alex a host.

S čím nejvíc bojoval jako profesionální hráč? Pocítil nějak sílu režimu? Co se čtenáři dočtou v knize Tenis byl můj život? Máme u nás nějakou mužskou tenisovou naději? Poslechněte si v záznamu pořadu Alex a host.

Alexandra Mynářová a Jan Kodeš|foto:Rostislav Šebesta, Český rozhlas