Už v šesti letech byli moji bohové Kissáci, ohlíží se kytarista a zpěvák Karol Komenda. Od SuperStar k vlastní kapele a hraní s Benem Cristovao

Když tě někdo představí jako bývalou hvězdu ze SuperStar, je to spíš milá vzpomínka, anebo nějaká nálepka, kterou člověk musí postupně překonávat? 

Já si myslím, že by to bylo fajn nebo milé, že hvězda ze SuperStar, ale nevím, jestli jsem úplně byl tou hvězdou. Každý rok  je tam hodně soutěžících a já jsem měl asi to štěstí, že jsem se dostal do toho finále, tam je nějakých 12, ale nemyslím si, že bych tam úplně v tom roce zářil nebo měl dobré výkony. Ale byl jsem tam, byla to super zkušenost a jsem za to vděčný. S odstupem určitě.

Teď právě dozněl na 107,1 FM Bruno Mars, kterého jsme obdivovali. Ty jsi několikrát říkal, že tě hodně ovlivnila hudba 60. a 70. let. Co z té doby tě nejvíc formovalo?

Bavili jsme se o tom, že mi připomenul Jackson 5. Všichni ti zpěváci, americká hudba jako Ray Charles, mám rád Prince, Jacksona, potom Lenny Kravitz, takže asi je to trošku ten západ, ale potom ještě nějaká britská hudba, tak tam bylo hodně těch kapel tvrdších, rockových, klasických, jako Black Sabbath a Led Zeppelin, takže to mám fakt velmi rád. Anebo potom vlastně devadesátky mám mega naposlouchané, ten přelom 2000, ten zvuk celkově mě baví.

Karol Komenda|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Co z toho se snažíš přenášet do svého vlastního projektu Karol Komenda Group? 

Doufám, že aspoň něco, že je tam cítit ten rockový svět. Je tam ta kytara, jsou tam nějaká sóla, jako stále se to dneska děje, ale je to stále méně a méně, ale zase cítím, že se to vrací, že to má nějaké vlny. Nějaká improvizace, mě baví, že to není celé nějak nalinkované a vlastně v dnešní době je hodně věci jako na klik, že máš in-eary a všechno to sedí s timecodem, se světly a tak. A my to máme stále tak postaru, dost free. Takže to je ten rozdíl asi.

Je to o to autentičtější podle tebe?

Pro mě asi ano, když přijdu na nějaký koncert, kde to je vlastně bez autotune a podobně, neříkám, že je to špatně, ale jsou to dva odlišné světy. Takže já si užiju takový ten reálný, že i ty chyby jsou někdy fajn, že stále vím, že to je člověk a ne nějaký stroj. A zároveň ten autotune je v jiné hudbě skvělý, že to změní tu náladu toho songu na takový víc fresh pop.

Když by za tebou přišel nějaký mladý muzikant, který začíná, co je podle tebe důležitější, v čem bys ho vlastně nejvíc podporoval? Je to disciplína, je to technika anebo je to možná celé jenom o talentu a štěstí?

Já si myslím, že asi taky nějaký chtíč vůbec se někam dostat. Já dost učím i menší děti na kytaru, takže já se vždycky snažím v nich získat ten zápal. Protože když máš nějaký zápal, jako já jsem měl kapelu Kiss, když mi bylo šest let, tak to byli moji bohové. A tím pádem ty chceš dosáhnout, že chceš hrát na tu kytaru, chceš zpívat anebo chceš mít tu kapelu. A to je podle mě super motivace poslouchat tu hudbu. A potom samozřejmě nějaká ta disciplína, to je dobré slovo, že se tomu prostě dost věnuješ a potom už to ovoce prostě přijde.

Teď odbočím. Zaujalo mě, že když ti bylo šest, tak tvoji bohové byli Kissáci, to ses nebál těch masek?

V komiksech nebo ve filmech byly i horší věci. To mě bavilo, když tam byly ty ohně, ty jazyky.

A kdo jsou tvoji bohové dnes?

Stále jsou to Kissáci. (smích) A spousta dalších muzikantů. Lenny Kravitz například, ten mě bavil minulý rok, viděl jsem ho dvakrát, tak to je stále taky bůh.

Jak vznikla jeho spolupráce s Benem Cristovao? Proč ho docela charakterizuje jeho píseň Problém? Co tvoří jako první - melodii nebo text? Proč by se chtěl víc věnovat zpěvu? A proč k písni Spomínam oslovil Michala Prokopa? Poslechněte si celý rozhovor.