Pěstounem nebo adoptivním rodičem se v Česku může stát prakticky každý, včetně homosexuálů
O tom, jak najít co nejvíce pěstounů či adoptivních rodičů a kdo se jimi může stát, aby v ústavech bylo co nejméně dětí, mluvila v pořadu Třináctka Plus Petra Winnette, zakladatelka a ředitelka organizace NATAMA.
Největší zájem, ale také nejdelší čekání je o narozená, právně volná miminka k adopci. To jsou případy dětí, které rodiče buď nemají, nebo se jich vzdali. O jejich adopci rozhoduje soud, stejně jako o přidělení dítěte do pěstounské péče. Ta může být krátkodobá, přechodná, ale i dlouhodobá, v případě studujícího dítěte je až do 26 let věku. Děti vhodné k pěstounské péči svoji rodinu většinou mají, ale ta se o ně buď nemůže, nebo nechce starat.
Orientace nerozhoduje, ale registrované partnerství ano
„Statut žadatele, jestli jsou to sezdaní manželé, partneři nebo i jednotlivci, máme i partnery homosexuální, tam už to takovou roli nehraje. Je už známý fakt, že sexuální orientace neovlivňuje rodičovské schopnosti, takže máme žadatele ženy i muže, kteří se mohou stát pěstouny. Mohou se stát i adoptivními rodiči, ale pouze v případě, že nejsou registrovanými partnery, jinak to ze zákona není dovoleno," říká Petra Winnette.
Podmínky
Žadatelé musí pochopitelně splnit řadu podmínek (např. musí být plnoletí, zdraví, mít sociální, finanční a bytové zázemí a hlavně mít schopnost být rodičem). Informace je možné získávat na odborech sociálně právní ochrany dětí městských částí nebo u neziskových organizací, jako je právě NATAMA, které mají s oboustrannou pomocí dlouholeté zkušenosti.
Hlavním cílem a zájmem všech je, aby se děti z nefunkčních rodin dostaly z ústavů do bezpečného prostředí. Stát navíc pomoc pěstounů podporuje i sociálními dávkami.
Podrobnosti najdete v záznamu Třináctky Plus.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.