POKOJ

Slovník spisovného jazyka českého ty dva významy popisuje těmito přesnými slovy. Pokoj je jednak ?stav nerušenosti, klid, poklid, opak neklidu, ruchu? a za druhé "obytná místnost, v které se nevaří, dříve zpravidla ve městech". Slovník k prvnímu významu dodává, že hovorově se užívá spojení dej pokoj také jako výraz úžasu a překvapení a že k druhému významu slova pokoj patří i hovorové označení soupravy nábytku určené do místnosti zvané pokoj. Základním významem slova pokoj je ten první. Jde totiž o slovo všeslovanské; polské pokuj, ruské pakoj, srbské a chorvatské pokoj i naše pokoj jsou z praslovanského pokoj, klid, odpočinek, a to je odvozené od slovesa počiti, které znamenalo odpočinout. Ostatně toto naše dnešní odpočinout vzniklo právě z praslovanského počiti, které má indoevropský původ a je příbuzné s latinským quies, klid, pokoj a odpočinek, a také s gótským hveila, německým Weile a anglickým while, což všechno překládáme slovem chvíle, které ostatně také patří do příbuzenstva. V prvním významu se slovo pokoj objevuje i ve dvou původem biblických slovních spojeních. Větu Odejdi v pokoji řekl Ježíš podle Marka choré ženě a podle Lukáše napravené hříšnici, v obou případech šlo o požehnání. Spojení zemřít v pokoji znamená dočkat se na poslední chvíli splnění svých nejvroucnějších přání. V pokoji zemřel podle Lukáše starý Simeon, když spatřil ještě malého Ježíše Krista. Druhý význam slova pokoj, obytná místnost v bytě nebo v hotelu, vznikl až druhotně. V městských bytech se poměrně nedávno začaly některé místnosti abych tak řekl specializovat. Zatímco venkovanům nejprve stačila jedna místnost, kde vařili, jedli i spali a později si oddělili jednu místnost na spaní, městští lidé začali pociťovat potřebu místnosti, kde by si odpočinuli, kde by měli klid, kde by nebyli vyrušováni, kde by měli pokoj. A této místnosti pro odpočinek, pro klid, pro pokoj, dali jméno pokoj.

Dotazy, připomínky a náměty mi můžete psát na novou e-mailovou adresu mnovotny@rozhlas.cz