Rodiče si mysleli, že ze mě udělají silné socialistické dítě, vzpomíná psychoterapeut Jan Vojtko

Jan Vojtko o sobě tvrdí, že byl divné dítě. „Byl jsem druhé dítě, ale první, vytoužený syn. To mi chvíli dělalo dobře, nebyl jsem ale klasické klučičí dítě. Táta očekával, že budu hrát fotbal a vyřezávat si s nožíkem. Jeho zklamání bylo velmi brzy viditelné.“

Místo fotbalu toužil malý Jan hrát divadlo a tančit. Sám si dokonce našel lekce baletu, ale dočkal se jen posměchu a zákazu. „Rodiče mě určitě milovali, ale nevěděli, co se mnou.“ Součástí jeho dětství byly fyzické tresty i tatínkův alkoholismus.

Umět se postavit sám za sebe

„Když jsem se po maturitě dostal do Prahy, daleko od domova, začaly vyplouvat na povrch těžkosti, se kterými jsem si nevěděl rady, a šel jsem na první terapie.“ První hovory s rodiči prý skončily neslavně. Zatímco s maminkou Jak Vojtko později společnou řeč našel, jeho tatínek si nikdy nepřiznal, že bylo něco špatně, a že byl neléčený alkoholik.

„Díky výcvikům jsem později věděl, že je liché očekávat, že rozhovory s rodiči něco změní. Ta korektivní zkušenost je ale o tom, že se opravdu postavíte sami za sebe. S mámou jsme si pobrečeli a zakusili jsme velmi zvláštní pocit, že si o tom můžeme povídat.“

Ve škole prožíval šikanu

Snaha porozumět sobě a lidské duši byla vždycky jeho součástí. Dlouhé roky prožíval pocit jinakosti a na základní škole také šikanu. „Dnes se ví, že při šikaně se musí rodiče rázně postavit za své dítě, u mě to ale bylo otočené. Rodiče si mysleli, že ze mě udělají to silné socialistické dítě.“

Zatímco okolí očekávalo, že bude „chlapák“, jeho zajímala kultura a humanitní vědy. Zachránil ho odchod z domova a divadlo. „To, že jsem to přežil a mohl všechno později i nějak využít, je zásluhou dramatického kroužku, který vedla Irena Konývková. U ní jsem zažíval přijetí a možnost odžívat si ty věci. Ona byla mou první terapeutkou.“

Dokázal odpustit svému tatínkovi? Proč se nestal hercem a jak ho proměnilo první – nevydařené manželství? I o tom byla v pořadu Až na dřeň řeč.