Rušení signálu RFE

„Tato znělka patří ilegální rozhlasové stanice, která je nástrojem podvratné a špionážní činnosti Ústřední zpravodajské služby Spojených Států severoamerických, nechvalně známé jako C.I.A.“

Miroslav Pejša sídlí v Kladně a štvavou stanici poslouchal asi od dvaceti let. Jak říká byla pro něj ostrovem pravdy a naděje v balastu komunistických blábolů a hesel.

„Když mě ty kecy začaly rozčilovat, takový ty slabomyslný hesla v rozhlase a neustálá vykřikování na oslavu USSR, tak jsem přišel ani nevim jak, přišel na to, že existuje taky něco jiného, Svobodná Evropa.“

Věrný posluchač si obzvlášť oblíbil pořady Slávy Volného, jeho politické komentáře ale byly silně rušeny. Šumu se někdy přezdívalo moskevské boogie. Historik Prokop Tomek vysvětluje proč.

„Byla to práce zejména ministerstva práce a sociální bezpečnosti a později ministerstva vnitra. Podílely se na tom i rušičky Správy ministerstva spojů. Krátkovlnné vysílání se rušilo recipročně se Sovětským svazem, protože to bylo účinnější na větší vzdálenost.“

Někdy ale Velkého bratra zradila jeho vlastní technika.

„Úplně nejlepší příjem byl na sovětskejch přijímačích, už si ani nevzpomínám jak se jmenovaly. Možná Selena. Ty měly skvělá krátkovlnná pásma, 11 i 13 metrů. Na tom se poslouchalo naprosto nejlépe.“

Legenda Svobodné Evropy Lída Rakušanová doplňuje, že rušení bylo mnohem energeticky náročnější než samotní vysílaní. Upozorňuje také na lokální rušičky ve městech.

„To se docela prohli, soudruzi. Potom ale v Československu byly u všech větších měst ještě vykrývací rušičky. Když nám je lidi ukazovali na Petříně, tak to byly rušičky pro určit části Prahy.“

Miroslav Pejša. Jednou si ale všiml avíza na sestrojení konvertoru, který umožní přijatelnější poslech na středněvlném přijímači.

„To si měl člověk připravit milimetrový papír, tužku a poslouchat. No ale to víte, vysílání obsahovalo samé vrčení a chrčení. Přesto se tomu dalo rozumět, konec konců to četl herec Martin Štěpánek. Uměl se vyjadřovat, tak to měl i v tom kraválu rušiček slyšet. Přesto jsem ten pořad musel poslouchat několikrát.“

Přístroj fungoval na první pokus. Když v roce 88 Gorbačov rušičky vypnul, ztratila mašinka smysl a popularita Svobodné Evropy se masově rozšířila. Po roce osmdesát devět konvektor do mrtě rozebral vnuk a pracně načrtnutý plánek se ztratil. Miroslav Pejša je ale rád, že už ho nepotřebuje.