Yvetta Blanarovičová: Hrát ženu s Alzheimerovou chorobou je neuvěřitelně emočně náročné

12. květen 2020

V pracovním kalendáři herečky, zpěvačky a zakladatelky prospěšné společnosti na pomoc talentovaným dětem Yvetty Blanarovičové byste nenašli jediné volné místo. „Na odpočinek budu mít ještě dost času,“ říká.

V programu Yvetty Blanarovičové mají své pevné místo divadlo, koncerty, film i seriály. Poslední dovolenou měla herečka v létě, na nedostatek volného času si ale nestěžuje. „V divadle i před televizní kamerou jsem postoupila do rolí maminek a nesmírně si to užívám,“ prozrazuje.

Od houslí k dramatické tvorbě

Svou uměleckou dráhu začala studiem operního zpěvu a hry na housle na konzervatoři v Žilině, poté přešla na hudebně-dramatický obor do Prahy. Za filmové a divadelní role obdržela řadu ocenění jak doma, tak v zahraničí.

Přiznává, že se musí neustále učit a to především díky svému působení v seriálu Ulice, kde hraje postavu trpící Alzheimerovou chorobou. „Přijmout tuhle roli byla pro mě herecká výzva a jsem ráda, že na rozdíl od všech svých předcházejících komediálních rolí můžu ukázat zase jiný rozměr hraní,“ říká Yvetta Blanarovičová.

Na roli se připravovala v centru, kde se o nemocné Alzheimerovou chorobou starají. „Zajímalo mě především, jak vypadají jednotlivá stádia nemoci, jak se chovají nemocní i jak reagují příbuzní,“ vysvětluje herečka a přiznává, že natáčení pro ni bylo mnohdy náročné. „Některé scény mi připomněly můj vztah s maminkou. Plakala jsem na place a myslela na to, že si takovou situaci vůbec neumím představit,“ říká.

Hrát především tak, aby to bylo uvěřitelné

Společně s Xaverem zavzpomínala herečka také na natáčení čtyřdílného televizního seriálu Přítelkyně z domu smutku, ve kterém si zahrála po boku Ivany Chýlkové, Veroniky Žilkové nebo Ani Geislerové. „Část seriálu se natáčela v pankrácké věznici a z toho zážitku jsme prakticky všechny ztratily řeč. Atmosféra tam byla opravdu tíživá,“ vzpomíná.

Jednou z klíčových rolí Yvetty Blanarovičové byl malý a šikovný čert v pohádce Princezna ze mlejna. „Zdeněk Troška natočil pohádku, ze které děti vřískaly a byly totálně nadšené. Z toho, co se dělo kolem jedné pohádky, jsem byla dost vyděšená,“ prozrazuje herečka, pro kterou je největší vítězství ztotožnění diváků s postavou.

Pomoc talentovaným dětem

Dvanáct let podporuje herečka talentované děti prostřednictvím své společnosti La Sophia. „Pomáháme dětem z nerovného prostředí. Nezáleží, zda dítě pochází z dětského domova nebo je hendikepované, musí být ale hudebně nebo sportovně talentované,“ prozrazuje Yvetta Blanarovičová.

Projekt se netají velmi přísnými podmínkami, které podporované děti musejí splnit. „Vyžadujeme například průměr známek do 2,0,“ říká herečka. „Přesto jsem jako slípka, která má rozevřená křídla. I když je dětem více jak dvacet let, jsem pro ně stále ta vrba, na kterou se mohou obrátit,“ uzavírá.

Má Yvetta Blanarovičová raději herectví, nebo zpívání, a jak odpočívá? Nejenom to zjistíte v záznamu pořadu.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová