Herečka Štěpánka Fingerhutová: Úplně mi tancuje srdce, když se dělá intimní divadlo na malé scéně

10. duben 2022

Daří se jí na jevišti i před kamerou. Někdejší hvězda seriálu Ordinace v Růžové zahradě či Devadesátky se ale zdaleka nevěnuje jen herectví. V pořadu Až na dřeň se Štěpánka Fingerhutová rozpovídala také o poruchách příjmu potravy nebo o feminismu.

V domovském Divadle v Dlouhé nedávno nazkoušela hru Konec rudého člověka. Spolupráci s režisérem Michalem Vajdičkou si herečka nemůže vynachválit. „Mám ráda, když se dělá intimní divadlo, kde jsme na sebe s kolegy trochu natlačení. Já umím hrát i na velkém jevišti, ale tady mi úplně tancuje srdce.“ Jít před lidi na velké jeviště je prý pro Štěpánku Fingerhutovou vždycky překonání sebe sama. „Já nejsem extrovert a někdy je to pro mě hodně skličující. Za ty roky už jsem se ale docela otrkala.“ Být introvert ale paradoxně není mezi herci nic neobvyklého. „Asi by se diváci divili, kolik introvertů a citlivých duší mezi námi je.“

Během covidu, když nemohla hrát, vymyslela Štěpánka Fingerhutová pro divadlo podcastovou sérii Dlouhá chvíle. „Tehdy jsem do divadla nově nastoupila a bylo mi hloupé, že vlastně nic nezkouším,“ popsala nám vznik podcastu usměvavá herečka. „Díky němu jsem mohla potkat nové kolegy a dozvěděla jsem se i spoustu věcí o historii divadla.“

Cesta k herectví 

Hrát začala už jako dítě. „Rodiče mě přihlásili do modelingové agentury. Hrávala jsem v reklamách a hrozně mě to bavilo.“ O profesní herecké kariéře ale tehdy neuvažovala. Chodila na víceleté gymnázium, později však zběhla na konzervatoř.

Ještě jako náctiletá naskočila do seriálu Ordinace v Růžové zahradě, kde hrála potvoru Šárku. Ztvárnila ji natolik přesvědčivě, že jí lidé na ulici nadávali. „Říkala jsem si, že jsem to asi zahrála dobře, když tomu lidé věří. Na druhou stranu bylo těžké pořád vysvětlovat, že jsou věci jinak. Dneska už takové věci umím pustit z hlavy.“

V pořadu Až na dřeň byla řeč také o poruchách příjmu potravy. Štěpánka Fingerhutová se totiž dlouho potýkala s anorexií a bulimií. „Já si myslím, že to tehdy bylo volání o pozornost a pomoc. Na veřejnost jsem s tím šla především proto, aby lidé věděli, že se z toho dá dostat. Člověk o tom ale musí být přesvědčený, jinak se vám to může vracet.“

Spolupracuje také s organizací Bez trestu, která bojuje proti zlehčování sexuálního a domácího násilí a žádá prosazování férových trestů. Poslechněte si celý rozhoror s herečkou Štěpánkou Fingerhutovou.