Hudbu považuji za nezastupitelnou léčebnou kúru, říká Filip Kaňkovský
Dlouhé roky hraje v Národním divadle, proslavili ho ale především jeho filmové a televizní role. Se svou kapelou Green Småtroll před pár dny vydal nové album. Jaká jsou specifika být hercem i muzikantem, popsal Filip Kaňkovský.
Skupina Green Småtroll vydává album po dlouhých 15 letech. Kapela, která funguje přes 20 let, se podle jeho slov považuje za dinosaura. „Doba se za tu dobu hodně přeměnila. Všechno jde strašně dopředu. Vracet se je krásné, ale bolí to.“
Nové album se jmenuje Carousel of Pain. A jak je u kapely zvykem, poukazuje na bolavá témata. „Nám se líbí kombinovat veselou muziku s vážnými tématy. To ta muzika umí. Tématem ústřední skladby je domácí násilí.“ Vypisuje se i sám Filip Kaňkovský ze svých bolestí? „Stoprocentně. Hudbu považuji za nezastupitelnou léčebnou kúru.“
Pokora není vlastnost
Čtěte také
Být muzikantem i hercem v jedné osobě je podle něj velká výhoda. „Myslím si dokonce, že by režiséři a dramaturgové měli mít na škole povinný hudební nástroj. Občas cítím naprostou absenci citu pro rytmus.“
„Jeden kněz řekl, že pokora není vlastnost, ale schopnost přijímat věci tak, jak jsou,“ odpovídá Filip Kaňkovský na otázku jaké to je být jen kolečkem v divadelním stroji. „Pokud nejsi schopný být jen ozubené kolečko, tak v tom asi nemůžeš být. Všechny složky jsou důležité. I v kapele může být nejdůležitější člověk, na kterého není vůbec vidět.“
Proč se o hercích říká, že jsou zlé děti? Jak lze hrát různorodé charaktery a neztrácet sám sebe? I o tom byla řeč v pořadu Až na dřeň.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.