Jak čas letí, považujete si každé práce. Hraju pořád ráda a s pokorou, říká Vlasta Žehrová

Herečku Vlastu Žehrovou můžou diváci vidět na mnoha divadelních scénách, momentálně ale jezdí po republice i se svým vlastním představením. „To představení se jmenuje Zavřete oči, swing přichází. Jezdíme s ním po republice a lidem se moc líbí, za což jsem ráda.“

Hrát ve hře, kterou si sama napsala, prý o moc jiné není. „Jsem tam za herečku stejně jako moji kolegové. Jako autor se od toho potom oddálím a jen si s tím všichni hrajeme. Napsala jsem už asi tři hry na základě historických faktů – baví mě hledat prameny, číst životopisy a pak fabulovat. Když se mi podaří vtipný dialog, tak se u toho i sama zasměju, a pak už jen sleduju, jak to moji kolegové hrajou.“

Přese všechny projekty, do kterých je zapojená, si dokáže najít čas i na sebe. „Nutno říct, že život není jen o práci. Jak čas letí, tak si ale považujete každé práce a já jsem ráda, že ji mám. Vedle toho všeho hraní ještě učím ve škole a občas i něco točím. Mám pocit, že mám ten život naplněný. “

Láska k divadlu

Přestože se na prknech, které znamenají svět, pohybuje už od svých studentských let, vztah k divadlu se jí nijak nezměnil. „Tím, že hraju v titulech, které hraju ráda, tak se vlastně v mém osobním přístupu nic moc nezměnilo. Trému jsem měla jako mladá, mám ji i teď. Pak si řeknu – zapoj mozek, vždyť už máš zkušenosti. Práce byla pro mě v určitých okamžicích i forma psychoterapie.“

A jak se jí povedlo skloubit kariéru a mateřství? „Když se mi narodil syn, tak moje maminka už nežila a byla jsem na to sama. Maminka mého muže měla dvě práce, takže taky nebyla úplně hlídací babička, což jí vůbec nevyčítám. Přede mnou ale porodila Simona Stašová a od té jsem pak přebrala hlídací sestřičku, která nám hodně pomohla. Do divadla jsem si vlastně chodila odpočinout. V péči jsme se střídali s manželem a fungovalo to dobře. Museli jsme se ohánět, ale šlo to.“

Doba plná tvůrců

Samu sebe považuje známa herečka za konzervativní a sociální sítě ji nechávají chladnou. „Doba je zrychlená a sociální sítě často vytváří tlak na lidi a na mladé tvůrce. Někdy je mi mých studentů až líto. Já sama třeba nemám Instagram, nemám zapotřebí sdělovat, co dělám přes den. Nemám na to ani povahu. Raději čtu knihy nebo jdu do divadla, do kina. Na internetu občas můžeme vidět takové rychlokvašky, nebo jsou to věci generační, že se mladí chtějí k něčemu vyjádřit. Vychází milion knih, ale zaplaťpánbůh, že jsou lidé tvůrčí. Je to lepší, než se chytnout party. Že něco má hodnotu a něco nemá, je asi normální,“ dodává v pořadu Až na dřeň.

Jak zvládla odchod svojí maminky? Co jí pomáhá v těžkých životních chvílích? Co je její největší životní výhra a co by změnila? Jakou nejdůležitější radu kdy dostala? Poslechněte si v záznamu pořadu Až na dřeň.