Na voru z Prahy do Hamburgu

"Chyť pořádně to lano," tak zněly první pokyny z remorkéru a lana se napínají. 120 kmenů svazaných do 81 metrů dlouhého vorového pramenu pomalu začíná rozrážet vodu. Statečně mu pomáhá i vlečný remorkér, který ho během cesty do Hamburku neopustí, protože plavba samotíží je zakázána. To ale nikomu nevadí a na palubě, tedy spíše na kmenech panuje dobrá nálada.

Manévrování není těžké, vorový pramen se pohybuje velice pomalu, tak tři, čtyři kilometry v hodině. Vpředu i vzadu máme dvě vesla, takže to je jednoduché," dodává Linda Petrová, která po celou plavbu bavila děti, protože na dotaz, co budou během plavby jíst odpověděla, že přece labutě, nebo kačeny, které vorový pramen doprovázely. Odpovědí jí byl smích dětí, které postávaly okolo.

Matěj Zapletal, který byl vrátným plavidla si zase pochvaloval, jak na každé zastávce dostávají od potomků plavců pivo, nebo koláč. Pro něj se plavba stala srdcovou záležitostí. Zároveň se zasmál nad tím, jak si děti pletou Plaváčka s pohádkou. "On je totiž Plaváček hliněný džbánek, který jim na cestě plnili hostinský pivem, polévkou, nebo rumem. Když se plavci vraceli zpět, tak v hostincích zaplatili vše a na místě vyplutí džbánky rozbíjeli a vhazovali do řeky, aby mohli při příští plavbě dát opět vydělat místnímu hrnčíři. Proto je také prý dno Vltavy u Výtoně pokryté střepy," vysvětlil všem během plavby.

To už jsme se ale vraceli zpět na nábřeží a vorový pramen se krátce před jednou hodinou vydal na svojí pomalou a poklidnou desetidenní plavbu do přístavu Hamburg, kde bude rozebrán a zpracován. I když existuje levnější a hlavně rychlejší způsob přepravy, plavení dřeva má stále svoje kouzlo.