Noční proud
Noční proud je nejstarší živě vysílaná rozhlasová diskotéka v éteru České (dříve Československé) republiky. Staví na osobnostech moderátorů, na jejich hudebních preferencích a osobním vkusu. Moderátoři si často zvou do vysílání atraktivní studiové hosty, nedílnou součástí každonočního vysílání jsou posluchačské soutěže o CD, vstupenky na koncerty či divadelní představení.
Noční proud je žánrově velice pestrý. Jeho hudební náplň není podřízena předem naprogramovanému hudebnímu schématu, jde tedy svým způsobem o program bez výraznějších žánrových limitů. Vejde se do něj proto hudba, která se z běžného denního vysílání vesměs neozývá a silně záleží na osobnosti každého z moderátorů, jaký hudební záběr pro své vysílání zvolí.
Obecně se dá říct, že v Nočním proudu je možno slyšet elegantní pop, stejně jako rock, folk či blues, vzhledem k vysílacímu nočnímu času dostávají přednost „neagresivní“ odnože těchto hudebních stylů a žánrů.
Cílová skupina? Posluchači bez výraznějšího věkového omezení. Ze zkušenosti a z ohlasů na posluchačské soutěže víme, že Noční proud poslouchají jak mladí posluchači kolem dvaceti let, tak senioři.
Vysílací tým Nočního proudu je od doby, kdy pořad zakotvil na Regině, následující: Martin Hrdinka (Po), Petr Jungmann (Út), Miloš Skalka (St), Ilja Kučera ml. (Čt), Jitka Benešová (Pá), Zdeněk Vrba (Ne).
Historie pořadu:
Námět na hudebně-publicistický, živě vysílaný pořad, prokazatelně inspirovaný rozhlasovým vysíláním z pirátských lodí poloviny 60. let typu Caroline či Veronica, popřípadě programem dnes legendárního Radia Luxembourg, ležel v hudební redakci někdejší československé rozhlasové stanice Hvězda už od první poloviny osmé dekády minulého století.
Námět tehdy představoval velké novum v případném schématu rozhlasového vysílání, neboť (sporadické) hudební pořady se do té doby vesměs natáčely ve studiu a poté vysílaly ze schváleného záznamu. Pořad, který dostal název Noční proud, se podařilo premiérově uvést do rozhlasového éteru v prvním říjnovém týdnu roku 1989, tedy nedlouho před listopadovou revolucí (pro milovníky detailů, bylo to 2. října 1989) – stanice se pak už jenom chvilku jmenovala Hvězda, zanedlouho totiž dostala jméno Československo a poté název definitivní: Český rozhlas 1 - Radiožurnál.
Zprvu byl Noční proud dvouhodinový (23.05 – 01.00) a hned od počátku kolem sebe soustředil silný moderátorský tým, který se rekrutoval vesměs z řad zkušených diskžokejů a hudebních publicistů, ale i hudebníků - někteří z nich měli navíc už předchozí rozhlasovou praxi (vesměs ze stanice Vltava, která v té době prakticky jako jediná pravidelně ze záznamu uváděla populární hudební a hudebně-publicistické pořady typu Rytmus, 3x 60 a to stereo či Větrník).
Noční proud okamžitě po své premiéře zaujal natolik, že si přízeň posluchačů zanedlouho vynutila rozšíření na tříhodinový formát (23.05 – 02.00). Vzhledem k moderátorskému obsazení a hudebnímu vkusu aktérů Nočního proudu se v pořadu během krátké doby vyprofilovaly charakteristické, žánrově rozmanité a komentované „noční bloky“, které si získaly obrovskou posluchačskou podporu.
I s bouřlivým nástupem privátních rozhlasových stanic, kdy přestala mít hudební nabídka příchuť zakázaného ovoce, si Noční proud udržel své výsadní postavení v rozhlasovém éteru a byl prakticky jediným „nočním“ programem, u něhož se dala změřit poslechovost.
Zprvu bláhová představa, že se NOČNÍ PROUD stane pořadem pro noční směny v nemocnicích a dalších podnicích, pro řidiče kamionů, taxikáře atd., vzala poměrně brzy za své. Z enormního dopisového a telefonického ohlasu totiž vyšlo najevo, že je posluchačské spektrum mnohem širší a rozmanitější. Studenty počínaje a „běžnými nespavci“ konče.
U kormidla Nočního proudu se během jeho více jak dvacetileté existence vystřídala plejáda nočních diskžokejů, ať už stálých či občasných, z nichž připomeňme namátkou pár následujících jmen: Zdeněk Vrba, Jakub Jakoubek, Miloš Skalka, Honza Beneš, Jitka Benešová, Petr Salava, Oscar Gottlieb, Josef Šrámek, Martin Laštovička, Martin Vysušil, Miroslav Žbirka, Petr Šiška, Robo Grigorov, Martin Hrdinka, Hanka Kousalová či Michal Mückstein.
S postupnou proměnou Radiožurnálu v převážně zpravodajskou stanici však přestávalo být pro Noční proud na vlnách této stanice místo a tak tato „silná značka“ nakonec zakotvila v noční nabídce metropolitní královny rozhlasového éteru, tedy v programu Českého rozhlasu Regina.
Každý z moderátorů Nočního proudu je současně hudebním dramaturgem, technikem i produkčním svého vysílání, má možnost představovat studiové hosty a nabízet posluchačům své hudební představy a rubriky, stejně jako uvádět nahrávky, které se v běžném každodenním vysílání stanice často neozývají. Jinými slovy onen tak často „proklínaný“ selektor má v čase mezi 22. hodinou a půlnocí volno a každý z tvůrců Nočního proudu prezentuje ve vysílání svůj vkus a hudební preference.
S příchodem Nočního proudu na Reginu se začaly udělovat výroční ceny zvané Legenda Nočního proudu – a to v sedmi kategoriích. Letos na podzim se ceny udělí už popáté. Budou to Legendy Nočního proudu kategoriích: zpěvačka, zpěvák, skupina, objev roku, hudební událost roku, in memoriam a zvláštní cena.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka