Moderátorka Lucie Výborná: Před rozhovorem nejsem nervózní, mám extrémní těšení. Posluchač je pro mě svatý

Na co by se sama sebe v rozhovoru zeptala Lucie Výborná?

Nejsem blázen, abych vám takové věci říkala. (smích)

Teď těch rozhovorů proběhla velká spousta po odchodu z Radiožurnálu. Je nějaká otázka, která vás už třeba štve, otravuje?

Ne, žádná. Já odpovím úplně na všechno s velikou radostí. Ptejte se na to, co vás doopravdy zajímá. To si myslím, že je klíč k dobrému rozhovoru, že vy něco potřebujete vědět, tak se ptejte.

Dobře, zkusím to. Lucie, vy kladete důraz na to, že ty vaše rozhovory jsou laskavé, zvědavé, hravé. Jsou ale třeba některé otázky, které jste si kdysi netroufla položit a teď už s tím nemáte problém?

Já myslím, že velice záleží na tom pocitu a na tom flow, které je mezi těma dvěma lidmi. Richard Müller je člověk, kterého si nesmírně vážím. Dělali jsme rozhovorů spoustu. Dokonce si mě jednou najal na moderování tiskové konference, protože potřeboval někoho, kdo ho před novináři v uvozovkách trošku ochrání, protože si byl vlastně v nějakém způsobu nejistý. A já ho mám velice ráda. Když jsme dělali rozhovor, tak jsem věděla, že se na některé věci prostě nemůžu ptát. On je křehký a já jsem mu nechtěla ublížit.

Lucie Výborná a Vojtěch Přívětivý|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Nicméně po pár letech došlo v rozhovoru k takovému krásnému momentu, kdy jsme se dostali vlastně na jeho bipolární poruchu i na to, jakým způsobem se léčí. A já jsem najednou v tom flow mezi mnou a jím cítila, že ty dveře jsou otevřené, že je to možné, tak jsem se zeptala na otázku, kterou když jsem vyřkla, tak jsem si v duchu říkala, že nemůžu věřit tomu, že se na to ptám.

A Richard Müller mi velice krásně odpověděl. Po té odpovědi na mě zíral velkými očima ve smyslu - nemůžu věřit tomu, že jsem ti na to odpověděl. Nicméně ten rozhovor se stal. Já si myslím, že to je fakt otázka citu, flow a pro mě je důležité tomu člověku nikdy, nikdy neublížit.

Jste vlastně ještě před těmi rozhovory nervózní?

No nejsem. Já mám v hlavě takovou postavičku, která se strašně těší. Je to takový ten trubadúrek z toho středověku, který přijel k tomu hradu, zatroubil na trumpetku a volal: Slyšte, slyšte. A já mám tohoto trubadúrka, který říká: Slyšte, slyšte, objevila jsem fantastickou osobnost a teď vám ji potřebuji představit.

Já se tak vnitřně těším, tak jsem jako rozechvělá, že někdy bývám až překotná. Když je ten úvod a já najednou mám pocit, že to musím vybalit všechno najednou, protože tento člověk je opravdu skvělý. Ta já naopak, já mám extrémní těšení.

Proč věří na rozhlasového boha? Jak se jí odcházelo po tolika letech z Radiožurnálu? Jaké hosty si zve do nového podcastu Na Výbornou? Jak se natáčí v Antarktidě nebo ve Finsku a jak se potápí Titanik? Před čím chce své posluchače uchránit? A které tři zásadní věty má napsané ve svém deníku? Poslechněte si celý rozhovor.