Na Eurovizi chci představit něco, na co budu pyšný, říká o písni Crossroads zpěvák Daniel Žižka

Tvoje jméno se od 8. března, kdy se to oznámilo, hojně skloňuje nejenom napříč republikou, ale i Evropou. Jakých bylo a je těch posledních pět dní?

To je dobrá otázka. Je to takový nový pole. Musím říct, že je to hrozně krásný na jedné rovině, vidět najednou spoustu reakcí, vidět čísla, na která jsem teď vůbec nebyl zvyklý. Zároveň je skvělý mít okolo sebe ten tým lidí, o které se můžu opřít, se kterými to můžu plánovat, můžeme rozmyslet, jakou cestou půjdeme. Takže v tomto je to naprosto skvělý a jsem na to hrozně vděčný. A zároveň je to prostě nová půda. Je to zatím trochu jako strašidelný, ale musím říct, že se na ten celý proces fakt moc těším.

Zmiňuješ tým lidí. O koho jde?

Tak v první řadě musím zmínit Ruye Okamuru, který je letos uměleckým režisérem celého toho projektu, zároveň Kryštof Šámal, spoustu lidí z delegace, kteří se starají o různé aspekty jak té mediální komunikace, tak toho vizuálu, realizace a tak dále. 

Daniel Žižka|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

A jsem vděčný, že vlastně cítím, že vycházejí hodně ze mě, vycházejí z toho umělce. A do ničeho mě netlačí. Snaží se, aby všechno mělo jednotnou vizi, aby všechno mi šlo po srsti a abychom komunikovali tu message té písně tak, jak jsme ji vlastně původně chtěli komunikovat, aby to bylo všechno sjednocený. Takže toho si moc vážím, protože si myslím, že to není samozřejmost.

Teď ve středu byl představen videoklip k písni, se kterou nás na Eurovizi budeš reprezentovat. Ta píseň se jmenuje Crossroads. V mém dojmu většinou musí mít píseň pro Eurovizi opravdu silný příběh nebo nějakou emoci. O čem je?

Crossroads popisuje nějakou jako sdílenou lidskou zkušenost. Já jsem tu písničku psal asi rok a půl a je to o procesu rozhodování. Je to o tom, že chodíme nějakými křižovatkami, pořád nám chodí do cesty nějaká rozhodnutí, která se zdají velmi podstatná, že ovlivní strašně moc věcí. A někdy je to náročný pocit. Něco mi říká intuice a něco mi říká strach a nevím, co je co.

Vojtěch Přívětivý a Daniel Žižka|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Takže ta písnička je o tom, že vlastně všichni tím procházíme, všichni musíme dělat nějaká důležitá rozhodnutí a ne vždycky to uděláme správně. Ne vždycky se nám povede následovat ten vnitřní hlas, ale vlastně celá ta message by měla být, že to je vlastně naprosto v pořádku. Že není cíl se rozhodnout správně hned na první dobrou, ale právě ten proces toho je to, proč jsme tady, je to ta lekce, kterou se máme naučit. A tím, že je to náročné procházet těmi životními křižovatkami, tak právě tím se učíme. 

Eurovize je zvláštní v tom, že během tří minut musíš zaujmout celou Evropu. Co je podle tebe v písni Crossroads ten moment, který má ty lidi chytit?

Já se upřímně snažím, aby to nebyl jeden moment v té písni, ale aby to byla ta písnička jako celek. A zároveň do toho jdu s tím, že vlastně ani se moc ty lidi nechci snažit zaujmout, říkám si, že pokud ta písnička k těm lidem má dojít, tak k nim dojde. I nad tím nechci moc přemýšlet jako nad soutěží a snažím se co nejvíc tam jít představit něco, na co já budu pyšný, za čím si budu stát. 

Kdy poprvé začal myslet na to, že by se chtěl Eurovize účastnit? Jak teď vypadají přípravy? Jak to má s nervozitou? Na co se nejvíc těší? Jak dlouho o své účasti věděl a musel ji před přáteli tajit? A proč si vybral zrovna píseň Crossroads? Poslechněte si celý rozhovor.