Kulturu pro mladé bez mladých dělat nejde. Musíme je zapojit, shodují se organizátoři Pražského kulturního fóra
Co od kultury čeká mladá generace? Co mají kulturní instituce dělat, aby zaujaly mladé lidi? A jak tomu mohou pomoci městské radnice? Otázky, které si během dvou dní budou pokládat účastníci Pražského kulturního fóra. Už pošesté ho pořádá městská organizace Kreativní Praha, za kterou přišli do studia Rádia Praha Lenka Fendrychová a Ondřej Horák.
Dva dny plné diskusí, inspirace a setkání, to je Pražské kulturní fórum, které se uskuteční 23. a 24. března v prostorách pražského CAMPu. Lenko, je to konference, je to debata, je to laboratoř nápadů, co to je?
Děkuji za tuto otázku. Myslím, že to je všechno, co říkáte. Je to určitě konference, ale primárně nám jde o to, aby se potkali i lidé, kteří se ne vždy potkávají, to jsou právě třeba zástupci té veřejné správy a kulturních organizací. Aby se spolu bavili o tématech, která nám přijdou nová a důležitá a získali inspiraci ze zahraničí a současně i vlastně jsme ukázali, co je třeba inspirativního u nás doma. Takže oběma těmi směry se snažíme jít.
Jaká témata vám přijdou nová a důležitá?
To naše letošní téma, samozřejmě. Ne nové, ale důležité, protože vidíme, že některé kulturní organizace se cítí tak nejistě ve vztahu k mladému diváku. Některé mají pocit, že už nejsou pro mladé zajímavé, nejsou relevantní. A chtěli jsme to s nimi společně prozkoumat, podívat se, co s tím mohou dělat. A budeme prezentovat i úplně čerstvá data z kulturního šetření mladých Pražanů, která nebudu teď určitě prozrazovat, ale uvidíme, jestli vlastně to tak vůbec je s tou mladou generací a kulturou.
Ondřeji, jde to společně dohromady - kultura a mladá generace?
No tak to určitě sám cítíte, že zcela rozhodně. Já myslím, že kultura je naprosto zásadní pro všechny generace. Ale mladá generace nám nabízí nové úhly pohledu, nebojí se otevírat otázky, které třeba my považujeme za vyřešené, konfrontuje nás, ukazuje nám svoje priority a pro nás je vždycky úkolem se s nimi nějak vypořádat. A myslím si, že čím dál tím víc hledat cesty, jak mladé aktéry, aktérky z té kulturní sféry zapojovat, jak jim dávat větší prostor, jak jim dávat lepší podmínky, protože myslím, že každá generace ukazuje svoji výraznou vyspělost a taky to, že je prostě vhodným partnerem pro jakýkoliv dialog.
Ondřeji, často se říká, že mladí lidé mají velmi krátkou pozornost. Podle mého dojmu to souvisí s těmi krátkými videi na sociálních sítích. Není to ale přece jenom spíš tím, že kultura někdy mluví jazykem, kterému mladí lidé nerozumějí?
To se zrovna trefujete do témat, kterým se dlouhodobě věnuji. Já si myslím, že jazyk je vlastně rozhodující věc, protože když mluvíme o umění, tak jeho hodnota může přetrvávat stovky, tisíce let. Můžeme se pořád dívat na ty staré, třeba antické sochy, renesanční obrazy apod., ale to, jak o nich mluvíme, to, jestli zvolíme současný jazyk, aby nám rozuměly ty generace, to je to rozhodující. Pakliže toto neuděláme, když to neudělají naše galerie, naše muzea, tak budou tu generaci ztrácet.
A to je hrozně nutné, aby si všichni uvědomovali, aby dávali prostor právě těm, kteří tento jazyk ovládají, nebo mají aspoň tendenci se ho naučit. O tom má být právě to fórum taky, že pakliže stárne ta instituce a ti, kdo v ní jsou, tak stárne i ten komunikační jazyk. A to už je potom jednoduchý příběh. Začnou odcházet návštěvníci, stane se to velmi rychle. Ale z tohoto hlediska musím říct, že jsem docela optimistický, protože sleduji výraznou změnu v uvažování našich kulturních institucí v posledních letech a myslím si, že toto si uvědomují. A to rozhodně nemluvím o Praze, ale naopak o krajských městských institucích. Není to u nás ještě úplně běžné, ale prostě vnímám, že si tuto potřebu uvědomují.
Jak to vidíte vy, Lenko?
Já jenom teda možná navážu, že nemusíme chodit do toho zahraničí, že máme právě příklady už tuzemské, budou s námi na Pražském kulturním fóru a budeme se tam o tom bavit, jestli vlastně vůbec jde dělat kultura pro mladý bez mladých. A ta odpověď - myslím, že ne. A je to přesně nejen o té komunikaci, o tom, co mluvil Ondřej, ale i vlastně o tom pustit ty mladé lidi do té tvorby a do toho spolupodílení se na určování, o čem vůbec ta kultura bude, aby to bylo pro ně zajímavé a relevantní a aby se tam cítili dobře.
Jak moc je Praha kreativní? Jaké komunitní projekty Kreativní Praha zajišťuje? Na Pražském kulturním fóru se budou sdílet různé dobré příklady ze zahraničí, které z nich stojí za pozornost? A jak se z návštěvníka může stát spolutvůrce? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
