Žvýkat či nežvýkat?

Žvýkání není nic nového. Už v pravěku lidé vkládali do úst různé kořínky. V moderní době jsme přešli ke žvýkačkám bez cukru. Z hlediska etikety není žvýkání žádné faux pas, naopak společensky nepřijatelný je zápach z úst. Jak ale dodává Ladislav Špaček i žvýkání má svá pravidla: „Žvýkačku vyjmeme z obalu, chováme se k ní čistotně, protože je to věc, která potom spočívá v ústech. Vložíme ji do úst odvráceni od svého okolí. Není možné, abychom práci s ústní dutinou, ale to se netýká jen žvýkačky, to se týká především obložených chlebíčků a podobných poživatin, takže se otočíme, žvýkačku vložíme do úst a pozor, teď ji nesmíme začít drtit," odkazuje mistr etikety na energicky přežvykující hokejisty na střídačce. Tak by dámy neměly při společenské konverzaci vypadat.

„Žvýkačku necháme volně rozplývat se, ten sladký povlak, po jazyku, po patře a neděláme žádné pohyby, které by vzbuzovaly pozornost. Posléze žvýkačka změkne, zvláční, v tu chvíli ji lehce jazykem můžeme mnout. Ale pozor, záleží na situaci v jaké jsme. Proti žvýkání není možné mít žádné výhrady, jestliže budeme žvýkat decentně, kultivovaně a tak, že ostatní vůbec nebudou tušit, že máme žvýkačku v ústech," říká Špaček.

Kvůli lepší koncentraci bychom měli žvýkat v práci, kvůli svěžímu dechu po každém jídle, v dopravních prostředcích nebo před společenskou schůzkou. Přece jen ale existují místa, kde bychom si měli žvýkačku odpustit: „Neměli bychom žvýkat tam, kde je to řekněme ceremoniálně nevhodné. Při významných obřadech. Například na svatbě nebo na pohřbu, při takových situacích, kdy by to mohlo být považováno za znevažující té situace. Ale jinak jestliže jsme někde ve společnosti, tak naopak je žvýkání žádoucí. Žvýkání není faux pas, faux pas je zápach z úst," tvrdí Špaček.

A co se žvýkačkou po dožvýkání? Nenápadně ji vyjmeme z úst a vložíme do připraveného ubrousku nebo kousku papíru a při vhodné příležitosti hodíme do koše. Při nečekané situaci pak nezbývá, než žvýkačku spolknout.