Děti mě zbavily stínu depresí, říká Nora Fridrichová

23. únor 2020

Už dvacet let pracuje v České televizi, kde je její jméno spojeno především s pořadem 168 hodin. Jak vzpomíná na své začátky, kdy kromě jiného ještě pod dívčím jménem Nováková reportovala ze zatopené Prahy během povodní a jak jí práce ovlivnila osobní život? I o tom se v pořadu Až na dřeň rozpovídala moderátorka Nora Fridrichová.

„Jedna povodeň z vás reportéra neudělá,“ usmívá se Nora Fridrichová, která ze zatopeného Karlína živě reportovala během povodní v roce 2002. Už předtím ale sbírala novinářské zkušenosti. „Já jsem do médií nastoupila po sametové revoluci. Tehdy v Pardubicích vzniklo hned několik soukromých rádií a já v nich začínala. To, co jsem tehdy říkala a jak jsem to říkala, by dnes neprošlo, ale být v 16 letech v rádiu je prostě fajn,“ říká žena, která v roce 2011 získala Novinářskou křepelku pro novináře do 33 let.

Dvakrát přišla o miminko

Pořad 168 hodin moderuje 13 let. Za tu dobu se změnilo mnohé v jejím soukromém životě. Jak sama říká, kariéra ženy se podobá zádům velblouda. S každým dítětem přichází propad. „Já ale nikdy nenechala ten hrb tolik narůst. Vždycky jsem se po relativně krátké době vracela. Ale bylo to za nějakou daň. Dělám, co můžu, ale i tak jsou mé dcery trvalým zdrojem mých výčitek svědomí, jestli jsem dobrá máma.“ Nora Fridrichová je dvojnásobnou maminkou. Mohlo to být jiné, ale osud jí víc dětí nedopřál. Dvakrát o miminko přišla a jednu dobu musela brát i antidepresiva. „Brala jsem je půl roku a stínu depresí, které se v naší rodině vyskytují, jsem se zbavila až po narození dětí, “ vypráví moderátorka, která prý díky dětem citlivěji vnímá svět, po kterém už neběhá sama.

Celý rozhovor si můžete poslechnout na novém audioportále mujRozhlas. Nezapomeňte se podívat také na videozáznam.

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.