Dodnes mám v hlavě únikové plány, říká o dětství s násilnickým otcem spisovatelka Kateřina Tučková
Vyhnání Gerty Schnirch, Žítkovské bohyně nebo Bílá voda – pod všemi těmito knihami je podepsána Kateřina Tučková. Jedna z našich nejznámějších současných spisovatelek, čerstvá držitelka Státní ceny za literaturu se v pořadu Až na dřeň rozpovídala nejen o psaní, ale také o svém pohnutém dětství.
„Já jsem nic takového nečekala. Připadala jsem si na to i hodně mladá,“ líčí Kateřina Tučková okamžik, kdy se dozvěděla o Státní ceně. „Přepadla mě lehká hrůza, že jsem takovou cenu dostala. Byla jsem ale pochopitelně ráda, i proto, že jsem teprve třetí ženou, která Státní cenu za literaturu získala.“
Nicméně nejpodstatnější prý pro ni bylo Bílou vodu dokončit. „Ceny jsou třešničkou na dortu, pro kterou ale rozhodně nepíšu.“ Knize věnované řádovým sestrám internovaným za minulého režimu dala deset let svého života.
„Jednu chvíli jsem jela v tunelu, četla jsem jen věci, které se týkaly tématu, na nic jiného nebyl čas a připadala jsem si zahlcená. Knize to ale určitě prospělo,“ vypráví.
V určité chvíli si postavy začnou svou cestu diktovat samy a to je strašně krásný moment.
Kromě psaní ale zvládla během oněch deseti let vytvořit i několik divadelních her, působila jako kurátorka výstav, napsala knihu pro děti a také přivedla na svět své dva potomky.
Rozumím pocitům svých literárních postav
Při psaní je prý pro Kateřinu Tučkovou důležité nacítit se do svých hrdinek, naladit se na ně. Vzhledem k pohnutému dětství si uměla velmi dobře představit, jaké pocity internované řádové sestry prožívaly.
„Rané dětství mám spojené se strachem. Měla jsem tátu, který bil před mýma očima naši mámu, a trvalo docela dlouho, než jsme se odstěhovaly. Tehdy jsem prožívala především tíseň a obrovský zmatek. Já svého tátu, který byl agresorem, měla paradoxně pořád ráda.“
Negativní zkušenosti z dětství mě ale obohacují jako autorku.
Kvůli tatínkově sebevraždě si navíc nestihli nic vyříkat ani vysvětlit. „Dodnes mám v hlavě únikové plány, a to i přesto, že mám skvělého manžela.“
Proč v jejím životě figurují dvě data narození? Jak se změnilo psaní po narození dětí? Její knihy se dočkaly dramatizace, jaký má pocit, když vidí své dílo na jevišti? A může kniha něco změnit? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Mámě jsem jako malá pomoct nemohla. Proto podporuji ženy, které nejsou slyšet, říká Kateřina Tučková
Práci kurátorky se Kateřina Tučková kvůli literárnímu vytížení věnovat nemůže, nicméně dovednosti nabyté při zpracování archivů jí pomohly i při psaní knihy Bílá voda.
-
Pracuju, když dítě spí. Kateřina Tučková o nové knize, potřebě psát i mateřství
Kateřinu Tučkovou mnoho z vás zná jako spisovatelku díky jejím knížkám Žítkovské bohyně nebo Bílá Voda. Je ale také dramatičkou, publicistkou, historičkou umění a matkou.
-
S knihou Bílá voda jsem se trápila deset let, přiznává spisovatelka Kateřina Tučková
„Chtěla jsem napsat román o řádových sestrách, protože jsem zjistila, co se s nimi dělo během minulého režimu," odhaluje spisovatelka Kateřina Tučková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
