Dýchej a drž tempo, to si říkám klidně hodinu v kuse, popisuje přípravy na maraton zprávařka Rádia Praha Štěpánka Martanová

Běžecké boty začala obouvat teprve před pár lety, když přišla koronavirová opatření a život v České republice se trochu zastavil.

Štěpánka Martanová na půlmaratonu v roli vodiče|foto:Pavlína Broďáni

„Začala jsem chodit ven a běhat kilometr, dva. Strašný to bylo. A kdyby mi někdo před těmi třemi lety řekl, že se někdy pokusím uběhnout maraton, tak bych si zaťukala na čelo,“ vzpomíná Štěpánka Martanová.

Uběhnout půlmaraton jí dnes nedělá takový problém, dokonce se ho účastní i v pozici vodiče. S batohem a obří vlajkou na zádech pomáhá ostatním sportovcům a určuje jim tempo. Maraton je ale mnohem větší výzva.

„Nesmíš té hlavě dovolit, aby začala protestovat, aby začala vnímat to, že tě to opravdu bolí. Takže já si třeba říkám – dýchej a drž tempo. A fakt jsem schopná si toto říkat třeba třicet minut v kuse, klidně i hodinu, když je to potřeba. Protože vnímáš, jak dýcháš a to je strašně důležitý. Vyklidníš se a trošku tím držíš to tempo.“

Hlavně nemít nic navíc

Štěpánka Martanová přiznává, že je před svým prvním maratonem docela nervózní. „Mám strach, nebudu říkat, že ne. Dala jsem si absolutní životní challenge a nechci zklamat sebe ani lidi kolem mě. Chci si to maximálně užít a dát to do cíle v pohodě a hlavně ve zdraví.“

A co poslední dny před závodem řeší? „Co si vezmu na sebe, to je úsměvné, ale je to tak. Já třeba doteď nevím, v jakých poběžím botách. Mám dva typy. Nesmíš na sobě mít nic navíc, po dvacátém kilometru už tě bude štvát úplně všechno, i ta tkanička u boty, která je blbě zavázaná,“ uzavírá se smíchem Štěpánka.

Všichni kolegové jí samozřejmě budou v neděli 7. května držet palce. Poslechněte si celou reportáž o přípravách.