Filmařka Beata Parkanová na své dospívání vzpomíná nerada. Bývala jsem takový tráplínek, dodává

Beata Parkanová před nedávnem dokončila svůj druhý celovečerní film. Jmenuje se Slovo a podle všeho bude mít premiéru na jaře roku 2022. „Tím, že si píši i scénáře, trávím se svými filmy opravdu hodně času. Pochybnosti o výsledku tak většinou nemám. Chvilky i Slovo vypadají tak, jak jsem si přála.“ O filmech si velmi ráda povídá s diváky. „Je to vždycky překvapující a profesně i filmařsky zajímavé, jak se různí lidé dívají na moje filmy, co z nich vykoukají,“ řekla v pořadu Až na dřeň filmařka, která se prý nebojí ani diskusí na sociálních sítích. „Já si řekla, že z něčeho takového prostě nemůžu mít strach. Hezká reakce mě potěší, a když mě někdo uráží, tak vím, že má spíš problém sám se sebou.“

Chvilky i Slovo jsou částečně autobiografické. „Ve filmech odhaluji svou duši, kam až dokážu. Spíš se zabývám věčnou otázkou, jak moc je to můj příběh, když jsou součástí i další lidé, a nakolik ho mohu použít.“ Na svých scénářích pracuje Beata Parkanová velmi dlouhou dobu. Třeba Chvilky vznikaly pět let. Film si prý nejdřív natočí ve své hlavě a pak teprve napíše scénář. „Když píšu scénář, dostávám se do stavu určitého polozbláznění. Žiji se svými postavami ve světě chystaného filmu. Dobře se mi tak píše, ale hodně mě to vysává. Je těžké se z toho pak dostat zpět.“

Kvůli rozvodu rodičů se musela Beata Parkanová v dětství přestěhovat z rodného Velkého Meziříčí do Jihlavy. „Je to něco, co vás hodně promění. Kompletně přijdete o svůj svět. Pro mě to byl konec dětství a měla jsem kvůli tomu i zdravotní problémy. Já ostatně na své dospívání nerada vzpomínám. Bývala jsem takový tráplínek,“ rozpovídala se o svém dětství filmařka, která od trápení utíkala do světa knih.

Poslechněte si celý rozhovor s filmařkou Beatou Parkanovou.