Herec Robert Jašków: Na jevišti jsem to pořád já
Narodil se v Trutnově a vyrostl v Peci pod Sněžkou. Později vystudoval DAMU a dnes hraje před kamerou i na divadelních prknech. V pořadu Až na dřeň se rozpovídal nejen o své pracovní cestě do USA, ale také třeba o tom, jaké to je, poznat až v dospělosti nevlastní sourozence.
Televizní diváci znají Roberta Jaškówa hlavně z rolí drsných policistů nebo záporáků a kromě toho díky soutěži Tvoje tvář má známý hlas také jako obstojného zpěváka a šoumena, který si ze sebe umí udělat legraci „To je základní předpoklad rozumného přežití v tomto světě umět si ze sebe udělat legraci a já bych pro blbej fór šel světa kraj.“
Zkušený herec své role podle svých slov nikdy nešidí, ale moc se prožívat také není dobré. „Já z toho vždycky rostu, když někdo říká, že je ten večer třeba Desdemona, a ještě dvě hodiny po tom představení to tak je. Tomu já prostě nevěřím. Já se prostě snažím svou roli co nejlépe zahrát, ale pořád jsem to já,“ říká herec pražského Švandova divadla, který si během letošního podzimu vyzkoušel, jaké to je hrát před publikem v New Yorku a Washingtonu a navíc v angličtině.
Diváci ho nicméně znají především z jeho televizních rolí. Usměvavého herce to prý ale nemrzí. Divadlo je podle něj prostě pro většinu lidí okrajovou záležitostí a naopak televizní role může do divadla přivést nové diváky, kteří se zkrátka jdou podívat na herce, kterého znají z televizního seriálu.
Robert Jašków má tři děti. Sám přitom vyrůstal jako jedináček a navíc jen s maminkou. Jak za naším mikrofonem zavzpomínal, nebylo to vždycky jednoduché. Svého tatínka naposledy viděl, když mu byly čtyři roky a teprve v dospělosti poznal svoje nevlastní sourozence.
Celý rozhovor s Robertem Jaškówem si můžete poslechnout v audiorachivu a nezapomeňte se podívat také na videozáznam z natáčení.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.