Na mise v Afghánistánu jsem si objednával kytary. Vzpomínám hlavně na úžasné kolegy, říká bývalý profesionální voják Ondřej Spisar
Bezmála dvacet let byl v armádě, působil u 601. skupiny speciálních sil generála Moravce AČR sídlící v Prostějově a zúčastnil se zahraničních misí v Afghánistánu a Mali. Dnes mimo jiné hraje v kapele, má vlastní módní značku, je střeleckým instruktorem a členem iniciativy Civilisté děkují. Hostem pořadu Až na dřeň byl Ondřej Spisar.
„Pro mě byla armáda vždycky zajímavá. Byl to splněný sen. V rodině nikdo nic společného s armádou neměl. Ve dvanácti letech jsem začal se skautingem, armáda mě pak zlákala v osmnácti, kdy jsem začal chodit ve Vyškově na vojenskou školu a v roce 2003 jsem nastoupil do Prostějova,“ vzpomíná na své začátky Ondřej Spisar.
Motivací pro vstup do armády je podle něj pro většinu lidí vlastenectví ve své nejlepší podobě. Bývá to i touha po adrenalinu a zajímavé práci. „V Prostějově byli úžasní lidé. Všechno je na kamarádské bázi, byť se třeba musíte hlásit podle předpisů. Já vždycky věřil práci, kterou jsem dělal, s uposlechnutím rozkazů jsem nikdy neměl problémy.“
Na mise jsem se těšil
Mise je podle jeho slov pro každého vojáka vyvrcholením dlouholeté práce. „Všichni se na mise těší. Měl jsem respekt z místa, kam jsem jel, ale na misi a první operace jsem se těšil.“
Ondřej Spisar takto vyjel pětkrát do Afghánistánu a jednou do Mali. Dlouhé měsíce byl odloučený od rodiny a tehdy malého synka.
„Pro rodinné příslušníky je to daleko náročnější než pro nás. Na misi se stýská, ale ty dny plynou stejně. My jsme většinou prováděli operace v noci, takže přes den si pak jdete trochu lehnout.“
Na jednu z misí odjížděl, když bylo synovi osm měsíců, po návratu mu byl rok a dva měsíce a bylo to úplně jiné dítě. „Přivítal mě tím, že běžel po garáži. Občas jsem ale míval výčitky, že jsem u syna nebyl. Teď se mu to snažím vynahrazovat.“
Hudba jako ventil
Stereotypní režim na misích si prokládal cvičením a také hudbou, působí totiž v kapele Dark Gamballe. „O mně se určitě traduje spousta historek, jak jsem si do Afghánistánu objednával kytary ze Spojených států. Téměř všechny písničky na jedné z našich desek vznikly na misi,“ prozrazuje.
Po devatenácti letech služby odešel do civilu, ale odpočinkem to rozhodně nenazývá, aktivit má víc než dost. Jednou z nich je také iniciativa Civilisté děkují, která má za cíl budovat důvěru mezi civilním obyvatelstvem a ozbrojenými silami České republiky.
Co plánuje s touto iniciativou a fotografkou Jarmilou Štukovou připravovat? Jak se na misích srovnával s realitou dané země? Na kterou situaci nikdy nezapomene? Jaký pro něj byl odchod z armády? A zůstaly mu nějaké návyky ze služby i v civilním životě? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Jarmila Štuková: V Iráku jsem myslela, že tu hrůzu neunesu. Mojí psychohygienou jsou projekty pomoci
Bezmála 20 let jezdí fotit do rizikových oblastí, za své snímky získala nejedno ocenění. Jak se vyrovnává s explicitním zlem a proč chce být raději dobrou tetou než mámou?
-
Bojovník s duší jogína. Martin Svozil o práci u URNA a svém odchodu. Jóga mi přinesla svobodu, říká
Dlouhá léta působil v elitním Útvaru rychlého nasazení. Dnes se věnuje především józe a sebepoznání. O svůj nevšední životní příběh se s námi podělil Martin Svozil.
-
Pavla Holcová, kolegyně Jána Kuciaka: Snad už nikdy nebudu muset natáčet film o vraždě novináře
Před lety založila České centrum pro investigativní žurnalistiku, které dodnes vede. Je také jednou z hlavních protagonistek dokumentárního filmu Kuciak: Vražda novináře.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
