Jak žijí sestry Boromejky v Praze 21. století?

18. duben 2016

Sestry milosrdné sv. Karla Boromejského nejsou jeptišky. To jenom pro začátek. Jeptišky totiž žijí v přísně uzavřeném světě kláštera a nevycházejí vůbec ven. Pražské Boromejky navštívil Václav Müller, a přiblížil nám tak život, který je úplně jiný než životy většiny z nás.

Boromejky na rozdíl od jeptišek nejenže vycházejí ven, ale jsou už po mnoho generací vítanými a vyhledávanými pečovatelkami a velice výkonnými pracovnicemi ve zdravotnictví a v sociálních oborech vůbec.

Jejich působení v Čechách se datuje od roku 1834, kdy dvě české dívky vstoupily do noviciátu ve francouzském Nancy. O tři roky později se spolu s francouzskou sestrou Marií Terezií Helvigovou vrátily do Čech a v Praze začaly svou činnost v ústavu slepých Na Klárově.

Do roku 1945 pracovalo v nemocnicích, školách a sociálních ústavech na 1200 sester. Nástup komunistické moci jejich činnost maximálně utlumil, mnohé z nich byly donuceny odcestovat do zahraničí, kde byly nasazeny na práce v textilním průmyslu. Novou éru odstartovala sametová revoluce v roce 1989.

Dnes 88letá sestra Richardis z domu svaté Notburgy na Malé Straně požádala o přijetí do kláštera hned po maturitě v roce 1947. Řeholní šat a přejmenování z civilního jména Helena Nováková dostala v roce 1949. „V půl páté se vstávalo, v 5 hodin bylo rozjímání, v půl šesté společná liturgická modlitba a v 6 hodin bývala mše svatá,“ vzpomíná sestra Richardis na začátek každého všedního dne. Následovala vydatná snídaně a potom služba v nemocnici střídaná dalšími modlitbami a takzvanou rekreací, tedy volnými chvilkami na odreagování. A podobně tomu je i dnes, jen s malými rozdíly.

„My jsme to měly o to lehčí, že nebyla žádná televize, nic takového. Čas na ten klid byl. Zkrátka, zlaté časy takového spravedlivého pořádku nejsou dnes už možné,“ dodává s trochou lítosti sestra Richardis.

Sestra Richardis|foto: Václav Müller

Poslání šíření milosrdenství ale sestry Boromejky dál praktikují v tom nejlepším slova smyslu. „Je tady jakési génius loci, a to díky těm prvním sestrám, které tady vytvořily ovzduší obětavé péče,“ přemýšlí Konsoláta Frýdecká, sestra představená Domova sv. Karla Boromejského v Řepích, který je péčí o dlouhodobě nemocné vyhlášený.

Projekt této instituce je navíc celoevropsky unikátní svým programem pro odsouzené ženy, které se také o nemocné seniory starají. Více se dozvíte v reportážích v našem archivu.