Jan Schmid o Studiu Ypsilon: Jsem tam takový zahradník, který se stará o prostředí a všechnu tu havěť
Jeho jméno je už dlouhá desetiletí neodmyslitelně spjato s pražským Studiem Ypsilon. Jak nese on i celé divadlo vynucenou pauzu? I na to odpovídal herec, režisér, výtvarník, moderátor, spisovatel - zkrátka muž mnoha řemesel a talentů Jan Schmid.
Prázdné jeviště, prázdné hlediště – tak to kvůli pandemii covid-19 vypadá nejen ve Studiu Ypsilon. „Myslím ale, že jsem na tom paradoxně lépe, než jsme byli – musíme totiž se sebou něco dělat. Musíme vnímat tu skutečnost,“ řekl nám Jan Schmid. „Myslím si zároveň, že je nutné se společnosti věnovat ještě víc, než jsme to dělali za socialismu.“
Koronavirová opatření a omezení mu pomáhá překonat tvorba. „Je to takový protipól té zvláštní doby, chvíle, kdy se mohu zastavit,“ vysvětlil Jan Schmid, který právě píše knihu, ve které se vrací do svého dětství.
Dětství ředitele Studia Ypsilon prožil v jižních Čechách. Velký vliv na něj měl mimo jiné jeho strýček, který ale velmi záhy zemřel. „Já už tehdy rád maloval a bavilo mně i psaní, byť jsem ze začátku psal obráceně, takže to byla taková hádanka,“ vzpomínal Jan Schmid ve studiu s úsměvem.
Studio Ypsilon Jan Schmid založil v roce 1963 během své vojenské služby. „Já chtěl vždycky dělat divadlo, které by bylo odrazem dneška. Ypsilonka byla vždycky teritoriem svobody. Jen dnes je to horší s tou svobodou, která na sebe vlastně doplácí.“ Bez týmu, porozumění a vzájemnosti by podle Jana Schmida nebyla Ypsilonka Ypsilonkou. „Já jsem vlastně jen takový zahradník, který se stará o to prostředí a všechnu tu havěť.“ Ani po letech tvůrčí práce prý není o nové nápady nouze. Tvůrčí krizi prý nikdy neměl a krize jako takové naopak vítá. „Člověk jede na nějaké koleji a je štěstí, když přijde krize. To pak tu kolej musíte změnit a někam se posunout, takže já vítám každou krizi.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.