Jedová chýše, Mastný drdol a první peep show v Praze. Zajděte do pražských nevěstinců
Největší koncentrace nevěstinců bývala v uplynulých staletích na Starém Městě pražském. Především v uličkách okolo Staroměstského náměstí, v Ungeltu, v okolí kostela svatého Jakuba, svatého Haštala, Na Františku, v okolí Anežského kláštera a na území bývalého židovského ghetta.
Prostituce byla podle doložených zpráv běžná už ve starověkých civilizacích. Houfy prostitutek pak provázely třeba křížové výpravy a brzy se nevěstky staly součástí života ve městech. Prahu, místo v srdci Evropy, nemohly minout… A jak dlouhá byla její historie, tak dlouho se proti prostituci vedly boje. Pokud se přeneseme až do 19. století, například roku 1860 bylo uzákoněno, že provozovatelé veřejných domů musejí žádat o koncesi, jejich zaměstnankyně musí vlastnit zdravotní knížky a pravidelně se dostavovat na lékařské prohlídky. Z té doby máme k dispozici první úřední statistiky, kdy v roce 1866 bylo v Praze padesát veřejných domů, ale dvacet let nato už jich bylo osmdesát šest.
Ve městě bylo tehdy zřízeno mravnostní oddělení policie s 5 důstojníky a 8 tajnými agenty. V podnicích organizovali šťáry, jak známe třeba z literatury. Někdy dostal provozovatel včas echo, jindy byl nevěstinec vyklizen. Říkalo se, že stát se stal hlavním pasákem. Sice ubylo pohlavních chorob, nicméně prostituce vesele kvetla dál.
Pojďme se projít centrem Prahy a připomenout si místa, kde se nejstaršímu řemeslu dařilo. Průvodkyní nám je Eva Sokolová. „První zastávku si uděláme v Kamzíkové ulici, pár kroků od Karolina. Tady, v domě U Červeného páva, si v roce 1866 otevřel někdejší vetešník Goldschmied luxusní nevěstinec. V přízemí byl velký salon se zrcadly na stěnách a v patře pokoje různého rázu – turecký, japonský, perská komnata či královské apartmá. Nechyběla kadeřnická oficína, aby děvy byly pěkně upravené, a ordinace lékaře. Mezi nejslavnější návštěvníky patřili František Ferdinand d´Este, Otto František Josef Habsburský, řečený Krásný Otto (zemřel na syfilis) nebo Otto von Bismarck. Na klavír U Červeného páva hrával Gustav Mahler, tou dobou intendant opery nedalekého Stavovského divadla. Přestože ho děvčata lákala nahoru, nabídky prý nikdy nevyužil.“
V nedaleké Kožné ulici byl v téměř každém domě nevěstinec nižší kategorie, za lidové ceny. Mezi ty nejpopulárnější patřil Mastný drdol. V Kožné bydlela také populární pražská prostitutka Tonka Šibenice, jejíž příběh znáte asi z filmu. Osudy Tonky zaznamenal v Tržišti senzací „zuřivý reportér“ Egon Erwin Kisch, který se shodou okolností narodil ve stejné ulici, v domě U Dvou zlatých medvědů.
„Na rohu ulic Kaprovy a Maiselovy býval další luxusní nevěstinec, který provozovala šarmantní dáma, madam Flecklová,“ pokračuje Eva Sokolová. „Podnik byl zajímavý tím, že v něm pracovali i pohlední mládenci, kteří poskytovali služby dámám. A pravděpodobně tu byla provozována první peep show v Praze - jeden pokoj byl vyhrazen dívání za peníze. Provozovatelka se posléze stala obětí ‚protibordelových‘ bouří v roce 1793. Impulzem k nim byli dva studenti, kteří urazili Na Příkopě prostitutku. Její kolegyně scénu sledovala z okna, rozčílila se a na studenty vylila obsah noční vázy. Ke studentům se přidali odpůrci veřejných domů a začalo drancování veřejných domů. Madam Flecklová svou výnosnou pražskou činnost ukončila, přestěhovala se do Berlína a rozjela tam podnikání stejného charakteru.“
Další nevěstince byly třeba na Malé Straně v Břetislavově a Vlašské ulici. Anebo na Novém Městě, v Apolinářské ulici, nedaleko Zemské porodnice. "Tam stávala populární Jedová chýše,“ říká Eva Sokolová, „hospoda galerky a oblíbená centrála místních lehkých děv. Ty měly dokonce svou hymnu: U nás v chýši Jedové, líbánky jsou medové. Deset děvčat bylo nás, k omlazování byl čas.“
Nestihli jste poslouchat pořad Prahou křížem krážem o pražských nevěstincích? Všechny díly najdete v našem archivu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.