Jsem teď víc filmař než muzikant, ale s Portless letos resuscitujeme staré hity Support Lesbiens, slibuje Kryštof Michal
Doma je za kamerou i na pódiu. Jako asistent režie se podílel na celé řadě filmů, třeba na kultovním snímku Davida Ondříčka Samotáři. A na hudební scéně se pohybuje úctyhodných třicet let. O hudbě, filmařině i životní motivaci mluvil v pořadu Až na dřeň frontman kapely Portless Kryštof Michal.
Hudbu i film má rád stejnou měrou, poslední dobou je prý ale spíš filmařem. „Bylo to pragmatické rozhodnutí. Po rozpadu Support Lesbiens jsem zkrátka musel hledat jinou obživu, ale vracel jsem se k něčemu, co mě vždycky bavilo a paralelně jsem to dělal. Jen jsem filmařinu tolik nestíhal,“ vypráví.
Sklon k hudbě mám především díky tátovi. Měli jsme doma strašně moc kvalitní hudby.
„Já miloval hlavně Beatles. Jejich věci jsem sice uměl zazpívat, ale vůbec jsem neuměl anglicky a až později jsem zjistil, o čem zpívají. Podobně jako spousta jiných jsem před zrcadlem házel hlavou, nebo mlátil vařečkou do polštářů jako do bicích,“ vzpomíná se smíchem.
Revoluce všechno změnila
„Cíleně jsem si za hudbou ale nikdy nešel a kapela Support Lesbiens vznikla vlastně náhodou.“ Tehdy se psal rok 1992. Bylo po revoluci, která byla pro Kryštofa Michala velkým mezníkem.
„Mně to tehdy úplně vyhodilo ze zaběhnutého režimu. Studium na gymnáziu pro mě najednou přestalo být důležité a školu jsem proto nikdy nedodělal. Do té doby jsem byl vrcholový sportovec, a nejednou jsem se dostal do úplně jiných kruhů.“
Sám přiznává, že to muselo být těžké hlavně pro jeho rodiče. „Dnes si to vůbec nedokážu představit. Tehdy jsem si věřil, a proto jsem to zvládnul.“ Ostatně právě motivace je podle Michala velmi důležitá, byť je teď určitě jiná než před třiceti lety.
Hrajeme, protože nás to baví
„Dnes mou motivací není vydělávání peněz nebo sláva, podstatní jsou přátelé. Taky už vím, že jediné, co můžu pro tento svět udělat, je být dobrý člověk – to je taky to jediné, co můžu ovlivnit.“
S Portless nám covid pomohl. Odfrkli jsme si od sebe a teď nás to hraní zase hrozně baví.
Listopadovým koncertem oslavili 30 let od založení Support Lesbiens. „Kvůli tomu koncertu jsme resuscitovali starý písničky Support Lesbiens a letos v tom hodláme pokračovat. Máme před sebou koncerty, na kterých je budeme hrát.“
Proč o sobě říká, že o věcech moc přemýšlí? Co je prací prvního asistenta režie? A jak hodnotí 30 let na hudební scéně? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Nevím, co to je být slavný. Vždycky je to jen na chvíli, myslí si muzikant David Koller
V poslední době si užil doslova koncertní maraton. Na pódiu stál mnohokrát za měsíc, nejen s Lucií, ale také s Jasnou pákou či Kollerbandem.
-
Jazzman Rudy Linka: Na konci roku rád bilancuji. Člověk si někdy musí říct, co se povedlo a co ne
Vyrostl v Praze. V 80. letech emigroval a hudbu studoval ve Švédsku i ve Spojených státech, kde se také dokázal jako kytarista prosadit. Naším hostem byl Rudy Linka.
-
Hudební skladatel Karel Havlíček: Nástroje jsou moje prodloužená ruka k sebevyjádření
Skladatel Karel Havlíček pendluje mezi Los Angeles a Prahou. Na obou místech se dokázal prosadit jako skladatel filmové hudby. Nejen o ní se rozpovídal v pořadu Až na dřeň.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka