Kam chodila česká avantgarda?

18. červenec 2016

Stejně jako jiná velká města i Praha má mnoho míst, jejichž kouzlo naplno zapůsobí, až když poznáte příběh s danou lokalitou spojený.

Seifertova báseň Počitadlo ze sbírky Na vlnách TSF v typografickém zpracování Karla Teiga

Typickým příkladem je Národní třída. Široký bulvár vedoucí od Můstku k Národnímu divadlu byl vždy významnou ulicí spojující Staré a Nové Město. Ve středověku tu stávaly hradby Starého Města a od 19. století ji lemují významné budovy včetně slavných kaváren Slavia, Louvre a Národní kavárna.

A právě do poslední jmenované docházeli ve 20. letech studenti, mladí umělci, redaktoři a literáti. Jejich práce reflektovaly nově uspořádaný svět po první světové válce. Jejich umělecké postupy byly netradiční, novátorské a provokativní.

Česká avantgarda se formovala především v Uměleckém svazu Devětsil, který vznikl na podzim roku 1920. O tři roky později se jeho členové začali scházet v nově zrekonstruované Národní kavárně.

„Ve 20. letech byla Národní kavárna tou moderní. S novým interiérem a zároveň přístupnou cenami i zázemím,“ říká literární historička Kateřina Piorecká, autorka knihy Praha avantgardní. Všichni se tedy z jiných kaváren, hlavně z Unionky a Slavie, „přestěhovali“ do nového alternativního domova.

A kdo byl tedy v Národní doma? Básníci Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval, novinář a spisovatel Karel Hoffmeister, literární teoretik Karel Teige a mnoho dalších. Mezi nimi i výtvarnice Marie Čermínová, která právě v prostorách „Nárkaf“, jak prý mladí návštěvníci svému útočišti říkali, získala své slavné umělecké jméno.

Národní kavárna, Národní třída 313/13|foto: Kateřina Piorecká

„V knize Všecky krásy světa Jaroslav Seifert vzpomíná, jak Manka Čermínová měla před svou první výstavou a nechtěla vystoupit jako výtvarnice pod svým vlastním ženským jménem. Tady v kavárně seděl Štyrský se Seifertem a básník prý napsal, inspirován prostředím, na ubrousek jméno Toyen," vypráví jednu z legend pražské avantgardy Kateřina Piorecká.

Literární historička nazvala ve své knize Národní třídu osou pražské avantgardy. Umělci totiž tehdy bydleli většinou na Novém městě. Levné podnájmy našli studenti a umělci na Smíchově. Ve společném bytě bydleli také Jiří Wolker a Zděnek Kalista, později se za nimi přistěhoval Vítězslav Nezval. Podstatnou uměleckou enklávou byla Letná, kde už tehdy stála Akademie výtvarného umění. A konečně Karel Teige nazval druhým epicentrem pražské avantgardy Žižkov.

Poslechněte si všechny díly pořadu Prahou křížem krážem o pražské avantgardě v našem archivu.