Na odpadní rouru děláme dravé zvíře, s kokosovými skořápkami kopyta koní, popisuje vznik rozhlasových her ruchař Petr Šplíchal
Umí vyrobit zvuk vlnobití nebo třeba jedoucího kočáru s koňmi. Práce zvukového designéra nebo ruchaře je při natáčení rozhlasových her a pohádek nezbytná.
„Toto je studio, kde připravujeme všechny podkresy a vlastně si sbíráme materiál, co budeme potřebovat. Je to takový sklad všech možných i nemožných věcí,“ směje se u vchodu do zvukové laboratoře ruchař Petr Šplíchal a bere do ruky kokosové skořápky.
„Tak tím děláme třeba kopyta koní. Můžeme si předvést, kůň je takový mimochodník, je potřeba tam chytit ten rytmus,“ demonstruje zvuk cválajícího koně.
Mezi rekvizitami nechybí svazek klíčů, kovový řetěz, plechová vana na vodu, klika od dveří nebo odpadní roura. „Je to takzvaný husí krk, to používají elektrikáři. No a my na to můžeme udělat dravé zvíře v pralese.“
Královskou disciplínou ruchařů je pak rozhlasová hra živě, při té mívá Petr Šplíchal i po letech trému. „Ona je i zdravá, protože člověk se pak víc soustředí. Týden předtím už jsou zkoušky i s herci a s orchestrem.“
Při živých rozhlasových hrách pracuje ve dvojici se svým kolegou. Všechno musí být přesné a zvukově věrohodné. K práci už dnes ruchaři používají především digitální banku zvuků, pokud nějaký chybí, jednoduše si ho vyrobí sami.
Jak vypadají jejich poznámky ve scénáři? A jak zní ono dravé zvíře pomocí odpadní roury? Poslechněte si reportáž plnou zvuků.
Nejnovější zprávy
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
