Na premiéru za 15 a do menšího sálu za 3 koruny, lákaly biografy na Václaváku
Když nahlédneme do starých programů kin, můžeme číst jména: A-B-C, Academia, Adrie, Aero, Aleš, Alma, Amerika, Bajkal…, a z konce abecedy zase Vzlet, Zdar, Zvon a Žižkov. Zlatá éra pražských biografů ve 20. a 30. letech 20. století nabízela filmuchtivým Pražanům možnost navštívit 110 kin! Těm předcházely kočovné kinematografy, přísné požární předpisy, pak první stálé kino v Praze – Bio Ponrepo. A s ním spojené jméno pána, který si původně říkal Dismas Šlambor... Pražské biografy, kam se na filmy chodilo za 3 a do těch nejlepších kin za 15 korun, navštívíme v putování Prahou křížem krážem.
Václavské náměstí tradičně patřilo a patří k centru večerní zábavy Pražanů (nejen). Kdysi se na ty nejlepší snímky vyráželo právě na Václavák. „Kdo na to měl, navštěvoval premiérové biografy, spojené s prvními projekcemi slavných filmů,“ vypráví Tomáš Dvořák z Muzea hlavního města Prahy. „Kdo měl do kapsy hlouběji, zašel do menších sálů, jako byly Koruna, Pasáž, Praha, Avion, Jalta, Blaník, Urania, Beseda, Hvězda, Lucerna, Světozor, Alfa, Hollywood, Illusion nebo Juliš.“ Všechny podniky byly zasazeny do architektonicky a historicky zajímavých staveb. A první projekce kočovných kinematografistů se také odehrávaly nedaleko Václaváku.
Původně se uvnitř promítalo, z důvodu bezpečnosti, pouze v karlínském Varieté (dnešní Hudební divadlo Karlín). Tamní varieté se řadilo mezi nejvyhledávanější podniky svého druhu na evropském kontinentě. Divákům nabízelo vše: artistická čísla, vystoupení zvířat, břichomluvce, baletky, zpěváky, divadlo, revue a taky právě film. Nejstarší stálé pražské kino bývalo v domě U Modré štiky, v Karlově ulici a jmenovalo se Bio Ponrepo.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
