Nataša Burger: S češtinou jsem za roky v Praze srostla, mám ale pořád slovinské tělo
Herečka slovinského původu se poprvé do České republiky dostala se svým prvním mužem, tehdy studentem FAMU. Dnes je Praha jejím druhým domovem, hraje ve zdejších divadlech a nováčkem není ani před kamerou. Vidět jsme ji mohli třeba ve filmech Horem pádem, nebo Medvídek. V pořadu Až na dřeň mluvila Nataša Burger.
Hrát chtěla usměvavá herečka odjakživa. Vymýšlela své hry, tančila a zpívala. Dnes hraje například v Divadle na Jezerce, nebo v Divadle Kampa. Právě tam už dlouhá léta hraje své autorské představení Vlny. Vystupuje v ní sedm žen – všechny jsou součástí jedné ženy a všechny je hraje Nataša Burger. „Tu hru jsem si napsala, když mi bylo 39. Dnes je mi 51 a občas mám pocit, že hraji s jakýmsi pocitem melancholie nebo stáří. Ale mám tu hru pořád ráda. Ty postavy se vyvíjejí. Napsala jsem si zkrátka hru, která stárne se mnou,“ usmívá se herečka, která má za sebou těžké období. Před půlrokem jí totiž zemřel milovaný tatínek. „ Já jsem v době, kdy tatínek umíral, napsala text: Když tělo promluví. Právě psaní mě v poslední době začíná hodně naplňovat.“ Nataša Burger píše česky a s češtinou za roky v Praze srostla. Přesto, jak sama říká, má slovinské tělo a ve vypjatějších chvílích je jí bližší slovinština.
Při hraní miluje Nataša Burger emoce. „Jako herečka buď jsem, nebo nejsem. Já vlastně neumím nic zahrát, já musím věci prožívat.“
Celý rozhovor si můžete poslechnout v našem audioarchivu a podívat se můžete i na videozáznam z natáčení.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.